Kronika Brutusu

home
Domů
Cestovní plán | CD | Texty | Poezie | Fotogalerie | Kronika | Historie | Návštěvní kniha | Kontakty

Předchozí:
06-2009
05-2009
04-2009
03-2009
02-2009
01-2009
12-2008
11-2008
10-2008
09-2008
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000


Následující:
08-2009

20. 7. 2009

Plzeň to potřebuje

Ve středu jsme byli na dvoře klubu Utopie v Plzni, v činžákové zástavbě, kousek od hlavní brány Škodových závodů. Živě se tam bude hrát pravidelně, hlukový limit je tam 23 hodin. Zábavka byla milá, nizoučké podium, tak trochu piknik. Plzeň má uprostřed města ještě jinou bigbítovou zahrádku, a to už s několikaletou tradicí, U šesti strun. Tam budeme ve čtvrtek 13. 8. Nevíme, jestli jiná města mají a potřebují něco podobného, v Praze jsme před časem hráli v Modré Vopici, to je ale daleko od středu města pod Žižkovem, mimo zástavbu.

Úpadek Západu

V pátek jsme byli v Babyloně u Domažlic. Den byl horký, s deštěm. Pršelo i večer, obří stan nápor vydržel, všechno bylo prosáklé, pod nohama čvachtal rozdupaný trávník. Vzduch ve stanu byl těžký, obveselení veliké. Na konci jsme přidávali žánrové standardy, ale nepamatuju se skoro na nic. Nejméně dvakrát vypadla elektrika. Pustili jsme si songy ze starých desek, které v reedici vydalo vydavatelství Radioservis. Ve světoznámém šlágru Cikánko ty krásná už v roce 1932 předpovídá Karel Vacek dnešní problémy i úpadek Západu: Stíny lesa tajemné nad tábořištěm zní / Zdáli západ zhasíná září poslední. Přespali jsme v chatičkovém táboře a zajeli do Domažlic na oběd. Pod podloubím na náměstí je dnes mnoho asijských obchodů se stejným sortimentem levného textilu. Všechny měly otevřeno. Koupil jsem si deštník, stále pršelo. Espreso v restauraci vonělo jako z kávy Standard, nepoživatelné. Naštěstí měla otevřeno i espresová cukrárna.

Ani lesní ani letní

Vyjeli jsme ze Šumavy, v Klatovech už bylo vidět modré nebe. Makov, kde jsme měli hrát sobotní zábavu v lesním letním kině, je ještě dál směrem na Nepomuk. Vypadalo to, že pršet už nebude, ale pořadatel přemístil zábavku do lehce uprášeného sálu v Újezdě u Plánice. Zábavka byla náležitě pošumavská. Pršet začalo až po desáté hodině. Když jsme přijeli ve čtyři ráno do Plánice, stále ještě pršelo. Hledali jsme hotel Beránek. Nikde živáčka, měl jsem deštník, šel jsem zaťukat na jediné okno, kde se svítilo, policejní stanice. Nejbližší hotel Beránek je v Klatovech, v Plánici je hotel Pavlíček. Tak jsme to nakonec, přímo na náměstí, našli. Přenocovali jsme, v rychlosti poobědvali v jediné hospodě na druhém konci městečka, kde nabízeli tři jídla, a vyrazili jsme do Mariánských Lázní.

Pivní láznění

Městská slavnost probíhala na asfaltovém parkovišti lemovaném vysokými jehličnatými stromy. Byli jsme předposlední kapela, slavilo se už od pátku. Aparatura, kterou předtím zničila voda, už byla vyměněná. Program byl připraven pro nejširší veřejnost včetně dětského koutku se soutěžením. Čenda tam byl s rodinou, jejich Anička se přihlásila do soutěže, kde hlavní disciplínou byl zpěv, a vyhrála pěkné kolo od místní cyklofirmy. Záhy po tom, co jsme začali náš blok, se ochladilo na džínsku a spustil déšť s větrem. Publikum to nerozehnalo, po půlce vítr déšť rozfoukal. Podepsali jsme cédéčka, u stánku koupili cmundu s česnekem a odjeli domů. Hezký týden to byl.

12. 7. 2009

Pět kilometrů od Plzně

V pátek jsme byli v Luhu u Záluží u Třemošné na letním parketu pět kilometrů od okraje Plzně. Večer byl chladný, škodlivé nápoje se přes římsu pekelného okénka přelily ve značném množství. Zábavička se zvrtla téměř v bakchanálie. V odlehlém koutě areálu probíhaly neodkladné akty lásky. Velmi jsme se obveselili, hlava se mi točila ještě v sobotu po poledni.

Zájezdní pivovár

Zájezdní pivovár v Kostelci nad Černými lesy pivo už nějaký čas nevaří. V prostorách bývalého průmyslového fermentačního závodu funguje dnes velká hospoda a pivovarské muzeum. Pořádají se tam hodnotné kulturní akce spojené s občerstvením. K pivovaru patří velká osmiúhelníkovitá budova, kde byl žentour, stroj na převod zvířecí chůze na rotační pohyb. V době stavby pivovaru asi parní stroj nebyl ještě běžný, nebo že by živočišná síla byla levnější? Žentour se v současné době restauruje jako inspirace pro příští generace, až dojde uhlí.

Na dvoře se čepovala různá piva i ostatní nápoje. Panáky do skla jsem pod širým nebem nevychutnal už hezkou řádku let. Dým z udírny stoupal k bezoblačné obloze s měsícem. Řezníci v svisle proužkovaných zástěrách nabízeli rožněná ubitá zvířata a klobásy. Pro vegetariány měli sýry. Večírek zahájila skupina Fanka ve vratech k žentouru. My jsme hráli na střeše přístavku ke sladovně. Začali jsme s hodinovým zpožděním kvůli záhadám pivovárské elektroinstalace. Velmi příjemná zábavka skončila v půl druhé.

6. 7. 2009

Ku vzletu

V pátek jsme byli v Jenči. Celý den byly bouřky, k večeru se počasí uklidnilo, bylo teplo a bezvětří. Hráli jsme na kamionovém návěsu postaveném doprostřed fotbalového hřiště s pěkným trávníkem. Zábavička brzy přerostla v divoký rej, který trávníku dal dost zabrat. Škodlivé nápoje nejlidovější kategorie vyhnaly náladu do nebeských výšek k letadlům vznášejícím se z ruzyňského letiště. Během songu Zdá se mi, vzlétla dvě letadla za sebou, na letišti sami tak nějak poznali, co je potřeba. Na zpáteční cestě jsme ještě stavěli u pumpy, do blízkého Rakovníka jsme dorazili o půl páté.

Před Onínem za Onínem nikdo nesmí být

Nebo babu bude mít. V sobotu jsme byli na festiválku v Předoníně. Celý den propršel, festival to skoro zrušilo, kapela, která měla být před námi, cestou utopila auto a nedojela. Večer, když jsme hráli my, déšť už ustal a bylo pěkně. Podium složené z dvou kamionových přívěsů stálo na trávníku u fotbalového hřiště. Osvětlovač vypouštěl kouře z neškodného glycerinu. Kdyby se zakuřovalo něčím škodlivějším, koncerty by mohly být ještě veselejší. Dostali jsme dvě láhve červeného portugalu z roudnického zámku. Byl to první ročník festiválku, pořadatelé chtějí pokračovat, přejem mnoho štěstí.

První letošní Příčovy

V neděli jsme byli v Příčovech. Ve stáncích nechyběla ani rakovnické medovina. Na podium stále někdo objednával další a další láhve tohoto alkoholu živočišného původu. „Vždyť to má jen dvanáct a půl procenta!“ podivil se Michal. To má, ale zbytek do sta je čistý bzukot! Zábavka za úplňku se hezky vyvedla, páni pořadatelé vystřelili ohňostroj. Za necelý měsíc, v sobotu 1. 8. si dáme repete.


home
Domů
Cestovní plán | CD | Texty | Poezie | Fotogalerie | Kronika | Historie | Návštěvní kniha | Kontakty