Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty
Předchozí:
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000
Následující:
04-2008
|
Kronika 03-2008
30. 3. 2008
V Bylanech chladno
V pátek jsme byli v Bylanech. Trochu jsme zbloudili, navigační krabička nás navedla na lávku přes Labe se zábranou pro autobus. Začali jsme se zpožděním, ale moc to nevadilo, sál byl v devět ještě skoro prázdný. Později se trochu naplnil, ale opravdu jen trochu. Konec března je letos chladný a zima byla i v sále. Akustika chrámová. Nocovali jsme v nedaleké dvacetitisícové Chrudimi, neviděl jsem tam jediný plakát na předešlý večer. Pizzerie vedle kostela byla dobrá už loni, teď byla výborná. U Chrudimi budeme znovu v sobotu 14. 6. na letním parketu v Bítovanech.
100 gramů kolumbijské drogy
V sobotu jsme byli ve Svatém Poli u Dobříše. Zbyněk přinesl sto gramů známé kolumbijské drogy, povzbuzující kávy. Přetáhlo se asi o hodinu, po přechodu na letní čas se končilo ve tři. Zábavka byla příjemná, tančilo se na stolech jako za dávných časů, na podium přicházelo mnoho pozdravných tácků, od Sudovic i odjinud. V tomto sále s dobrým zvukem a výtečnou hospodou budeme znovu ještě letos po sezóně letních open airů.
24. 3. 2008
Tradiční LucBar
V úterý jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze. Zábava byla hustá od začátku do konce, jak je v tomto podniku s dlouhou tradicí obvyklé. „Brutus, to se asi zase dneska protáhne,“ povzdechli si sekuriťáci u vchodu. Neprotáhlo se to moc, končilo se o půl jedné. Na kulaté podzemní podium sestoupíme před prázdninami ještě 21. 5. 2008. V centru Prahy budem ale už za měsíc, 17. 4. 2008 v klubu Vagon, odkud dobře funguje živé vysílání do webu.
foto Richard Novák
Popletená Meduza
O Velký pátek jsme byli v Mostě v kulturním domě Meduza. Podle tištěného cestovního plánu jsme měli být v nedalekém Litvínově. Pořadatel nechal vylepit hodně plakátů, ale nějakým omylem se na nich objevilo sobotní datum. Zábavka se navzdory tomu sešla, ale nebylo to takové, jako to bývá v létě v Rudolicích. Sál má výbornou akustiku, nabídka nálevního pultu byla nepestrá. Venku bylo chladno a padal sníh.
Decentně s protrženým bubnem
V sobotu jsme byli v Horažďovicích. Vzpomínali jsme na hotel Modrá hvězda, na osmdesátá léta minulého století, na velikonoce ve Svéradicích. To spolu s protrženým bubnem udělilo první půlce decentní charakter. Po přestávce se zábava rozjela naplno. Pořadatelé chtěli konec v jednu, usmlouvali jsme to do půl druhé. Přenocovali jsme v místním penzionu, poobědvali ve výborné zámecké pizzerii, nasedli do autobusu a jeli na druhý konec klatovského okresu. Cestou jsme si prohlédli zříceninu středověkého hradu Rabí. Zdi jsou z nějakého vápence, asi by šlo takový hrad rozpustit v kyselině. Taky jsme navštívili restauraci Fialka na pěkném sušickém náměstí.
Pošumavské velikonoce
V neděli jsme byli ve Strážově. I druhá velikonoční zábavka v pošumaví se vydařila. Během naší přestávky vystoupil Jirka. Část našeho souboru postupně střízlivěla, část hlouběji upadla do osidel nezdravých nápojů. Četlo se mnoho lístečků s pozdravnými vzkazy. Hrálo se s mnohými přídavky skoro do půl třetí. Dostali jsme hezky nazdobenou kraslici. Do Rakovníka jsme přijeli těsně před sedmou.
Marcela z Dolan: Velikonoční kraslice
16. 3. 2008
V blízkosti výroben
V pátek jsme byli ve Starém Plzenci. Přímo v místě je velký závod na zpracování vína, světoznámá likérka Božkov je, co by kamenem dohodil. To asi blízkost takových výroben se tam magicky projevuje v tetelení vzduchu. Radost večera trochu kalil jen problém s elektrikou. Vždy, když zábava začala nabírat obrátky, když Lukáš pustil aparaturu trochu směleji, vypadly pojistky. Šestnáctiampérová zásuvka na motorový proud nestíhala. Správnou kombinaci kabelů se podařilo najít až po nějakých třech hodinách. Regulérní přestávku jsme pochopitelně nemohli udělat. Obveselení bylo i přesto značné. Pak byl konec, ještě jsme poseděli v restauraci, v autobusu jsem okamžitě usnul, probudil jsem se až doma v Rakovníku v deset ráno. Hlava se mi točila ještě v pět odpoledne, kdy jsme odjížděli na další štaci.
Hotel na líbánky
Další štace byla v sobotu večer v Horšovském Týně. Ani jsme nestavěli v Plzni u pumpy, vlastně jsme celou cestu, kromě naložení kralovické sekce, nestavěli nikde. Zvuk v sále hotelu Šumava byl křišťálový. Ve srovnání s předešlým večerem bylo vše čisťounce průzračné. Krásné dívky se míhaly pod vysokým podiem, čas rychle plynul. Trochu jsme to pak protáhli přídavky standardů garážového rock and rollu, k nepříliš velkému nadšení paní pořadatelky. „Ve vašem hotelu bych chtěl strávit líbánky, kdybych se měl někdy po druhé ženit.“ Nevím, jestli ji to potěšilo anebo vyděsilo.
9. 3. 2008
AA band
V pátek jsme byli v klubu Na Rampě v Jablonci nad Nisou. Klub v centru města je celkem nově zařízen a vybaven. Hrajou tam pravidelně kapely z celé republiky, my jsme tam byli poprvé. Sešla se bigbítová veřejnost v širokém věkovém rozpětí, blahopřáli jsme k jedněm pětašedesátinám. Někdo klubově posedával a popíjel, větší část návštěvníků normálně tančila, objevily se i prvky akrobacie. Na přání jsme zahráli pár rock and rollových standardů. Začínající kapely, které chtějí zdůraznit, že hrají výhradně vlastní písně, All Originals, se označujou AO band. Kdybychom místo saxofonů troubili na didžeridů, to bychom mohli být AA, All Aboriginals. Přenocovali jsme v penzionu ve městě, v sobotním odpoledni na korze kolem Mšenského rybníka byl docela hustý provoz, jaký se v jiných městech nevidí, taky jsem to skoro celé obešel.
Dvouhlavá ještěrka
V sobotu jsme byli v Dolní Branné. Pan pořadatel věnoval podniku zvláštní péči, pronesl úvodní i přestávkový projev. Při prvním našem vystoupení v tomto místě, před šesti lety, jsme diskutovali možnosti zažívacího traktu dvouhlavé ještěrky. Tentokrát jsme se tak daleko nedostali, zábavka byla slušná, nicméně na podrobnosti si od přestávky nevzpomínám. Byl mezinárodní den žen, dívka nebo paní, kterou jsme na zpáteční cestě kousek vezli autobusem, mluvila litevsky, velmi se to podobalo polštině. Nepamatuju si, kde nastoupila, a ani kde vystoupila, i když jsme kvůli ní otáčeli autobus, že jsme ji převezli.
3. 3. 2008
To samozřejmě můžeš
Ve čtvrtek jsme dotočili písničky na nový kompaktní disk. Bude na něm dvanáct songů a třináct tracků - v abecedním pořadí:
- Co má tak ukrutnou sílu?
- Dala mu najevo
- Hledej lásku
- Kde je ten chlap?
- Milý toulavý
- Nesmíš takhle vonět
- Poslední přání
- Slova
- Strakonickej dudák
- Tetička (cover na NVÚ)
- To samozřejmě můžeš
- To samozřejmě můžeš (instrumentální verze)
- Zdá se mi
Titulní song bude To samozřejmě můžeš, pořadí na disku a obrázky na knížečku ještě nemáme. Nahraný materiál je ještě potřeba uspořádat, vyeditovat, smíchat a masterovat. Většinu z toho bude dělat Lukáš, předsmíchaná verze k prvnímu poslechu bude asi tak za dva týdny.
Staří holubi
V pátek jsme hráli v Mladoticích. Hospoda u nádraží má malý sál s roztříštěným zvukem a dobrým barem se standardní nabídkou lidových nápojů, vesměs z božkovské výrobny v okresním a krajském městě. Mladotice bývala, ještě když tam z Rakovníka jezdil přímý vlak, naše první večerní zastávka na rabštejnských vandrech beze stanu. Pamatuju jak Michal Cerman jel poprvé, netušil, o co se jedná, a odmítl spát jen tak venku, co když bude pršet? Dnes jsou koleje staré dráhy zarostlé lesem. Zábavka byla přátelským posezením a postáním. Pustili jsme si instrumentální verzi To samozřejmě můžeš, při níž kapelou koloval tácek s panáky. Asi bysme měli k ní nacvičit věrohodnější playbackové pohyby. Byl s námi Zdeněk Košťál, který naposledy pracoval v tehdy ještě jednočlenné technické sekci pro skupinu Mandragora před pětatřiceti lety.
Quíček quičí
V sobotu jsme byli ve Slaném v sále sokolovny Kvíček. Venku celý den zuřila vichřice, jak se vyrovnával nízký tlak na severu Evropy s vysokým tlakem na jihu. Přes dveře na podiu funělo tak silně, že jsme je museli oblepit izolepou - to je český obecný název pro Scotch pásku - a použít několikanásobnou impregnaci souboru. Kamna značky Mora po přiložení dvou konví uhlí několikrát pufla, ale zápach hořící sloje rychle vyvanul. Na parketu rejdila mládež, zkušenější zvěř žila u stolů a u nálevního pultu. Udělali jsme přestávku a taky jsme se k němu protlačili. Po večeři velmi mladá dívka Haňa rozdala z kapsy skleněné kuličky, i já jsem jednu dostal.
Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska
|
