Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
03-2005

Kronika 2-2005

28. 2. 2005

Ó Velvary, Ó Velvary

V pátek jsme byli ve Velvarech. Starobylé město má 3000 obyvatel. Patina, jakou má sál hotelu Záložna na náměstí za městskou bránou, se dá získat jen léty, na koulích prořídlých stropních svítidel nejmíň centimetrová vrstva prachu. Akustikou sál předčí mnohý gotický chrám. Lukáš nepřijel, Pepa dělal, co mohl, na podiu bylo rozumět slušně. Publikum zčásti pamatovalo naše vystoupení v nedalekých Veltrusích v roce 1981. Měli jsme zahrát k 20. výročí svatby, lísteček mi někam zapadl - velmi zdravíme a přejem šťastný a dlouhý zbytek života ve dvou! Byl se podívat Matthias, obchodník s nápoji a majitel rockového stánku Kuhstall Tanna, kde budem na velikonoce. Léčili jsme si nemoc z nachlazení prostředky lidové mediciny, až jsme se v příjemné atmosféře mezi spoustou fajn lidí silně obveselili. Obveselil se i Matthias s kolegou Olafem, kteří nachlazení nebyli, a v sobotu večer je čekala ve 200 km vzdáleném Duryňsku ochutnávka whisky.

50 let bigbítu v Plzni

V sobotu jsme byli v Plzni v lidojemu Inwest na hromadném koncertě. Kromě nás tam byla Zvlášný škola, Regenerace, Palice a The Mordor's Crazyhorses Gang. Přijel jsem rychlíkem přes Prahu v sedm večer právě na začátek celé akce. Hledali jsme telefonem Vladěnu, zjistilo se, že je ještě doma a spí po pátečním vyvedeném dýchánku. Konferenciér konferoval, podiový zvukař neustále někam SMSkoval. Na podiu jsem se cítil jako účastník postmoderního filmu, kde není rozdíl mezi divákem, hercem, režisérem - žádný neví kde je, a neví ani, kde jsou ti druzí. Na sále byl krásně slyšet velký buben. Tak jako tak, byla to oslava, a Plzeň slavit umí. Plzeňský deník se ptal, co pro nás znamená 50 let bigbítu? -- Bez vody člověk vydrží čtyři dny, bez jídla může být měsíc, bez bigbítu může být pořád ... ale pak už nemá cenu ani jíst ani pít!

14. 2. 2005

Nápor v podzemí

Ve středu jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze. Na rozdíl od minulých večerů v tomto skvělém podniku se začínalo včas. Vypadalo to, jako kdyby se na nás domluvili Říčanští z minulého týdne. Na podium se hrnuly tácky s rumem jako když kombajnéři sklízejí úrodu. Dohráli jsme až za Kdy se na to domluvíme?, ale ústup z podia byl natolik neuspořádaný, že jsme pak přidávali nějaké další písně bez Tomáše, který už byl v podzemí v šatně a o ničem nevěděl. Tedy celý Lucerna Music Bar je v podzemí, ale šatny jsou ještě trochu víc v podzemí. Právě jsem při úklidu v e-mailové schránce objevil link na fotky z minulého Lucbáru z 19. 1. 2005, které udělal Mirek Najman.

Nazdar v Rokycanské sokolovně

V pátek jsme byli v Rokycanech v Sokolovně. Naposled jsme tam byli před dvanácti lety, ještě v porevoluční mixelové euforii. Tehdy byla taková entropie na sále, že jsme si říkali, že nás už tam asi nepustí. Tehdejší provozovatel to říkal taky. Páteční večer proběhl velmi libově, staří vlci se tlačili u pultů ve foyeru, krásné mladé kočičky rejdily před podiem. Nápis Tužme se jsem tam nikde neviděl, jen propletený sokolský znak. Tužili jsme se i tak.

Brusný autobus

Vymysleli jsme brusný autobus. Je polepený karborundem a když je málo naložený, brousí protijedoucí. Když je víc naložený, brousí silnici. A když je úplně nejvíc naložený, brousí tunel. Tunel pod Elbrusem!

V Lounech na předměstí

V sobotu jsme byli v Dobroměřicích u Loun. Jsou odtud obrázky normální a obrázky líbezné a zpráva v internetovém magazínu iPeruc od Míry Blažka. Bylo tam v pohybu dost objektů a objektek. Zvuk na podiu byl tak čistý, že jsme se až do přestávky báli hrát. Nic se neschová ve všeobecném rachotu, všechno bude slyšet. Když někde ztišíš, nový zvukař Lukáš visí na šavlích, okamžitě to dorovná. Opatrnost jako ve studiu, aby se kvůli okamžitému nápadu, který se zdá být dobrý, ale jen zdá, nemusel vracet pás. Bude to asi nějakou dobu trvat, než si na to zvyknem.

14. 2. 2005

Tuzemský se zámořskou přísadou

V pátek jsme byli ve Světicích. Slabému topení v sále jsme pomohli naším naftovým vysoušečem. Sál nebyl plný, my jsme ovšem hráli naplno a ke konci jsme se, zvlášť někteří, velmi obveselili převážně lidovými nápoji z nedaleké slavné výrobny. Na říčanském Key Rumu býval podnadpis Tuzemský rum s přísadou pravého zámořského rumu. Navrhli jsme podnadpis pro skupinu Brutus Tuzemský rock and roll s přísadou pravého zámořského rock and rollu.

Bigbítová hospoda

V sobotu jsme byli v Dlažově v bigbítové hospodě. Hraje se tam pravidelně, nasmlouvané jsou kapely z celých Čech. Jak jinak, zábava byla pošumavská, začali jsme trochu se zpožděním, hrálo se do dvou. Tančilo se a krásné dívky dělaly pěkné pohyby. Parket by byl asi plný, i kdyby se přidávalo do čtyř. Obveselení bylo všeobecné, všude na stolech se tyčily prohnuté komíny kelímků. Z brutobusu jsem vystupoval v Rakovníku ráno v šest, v hlavě mi hučelo jako v úle.

Second Band na Parukářce

V neděli večer křtil Michal Cerman v Praze v Lucerna Music Baru CD s živákem z Parukářky. Byla to hezká rock and rollová slavnost. Kromě Second Bandu hrál Dr. PP a Mr. Feelgood.

7. 2. 2005

Skromně a účelně

V sobotu jsme byli v Sokolově v rockovém klubu. Klub Na vrakáči, údajně na místě bývalé koupalištní šatny, je zařízen skromně a účelně. Je tam podium, barový pult a stolek na nějakou kulečníkovou hru. Na podiu jsme hráli, na kulečníkovém stolku rozprostřel Žlutej suvenýrový stánek a k barovému pultu jsem se neprotlačil. Atmosféra byla příjemná, v přilehlé občerstvovací místnosti zněl z reproduktorů Michal Cerman se skupinou Second Band, velmi živý živák! Klubu, který se začíná rozjíždět, věštíme velkou budoucnost.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska