Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
[Cestovní plán] [Přehled vydaných desek] [Texty] [Básničky a říkanky] [Fotogalerie] [Kronika] [Historie] [Návštěvní kniha] [Kontakty]
|
Domů Cestovní plán Přehled vydaných desek Texty Básničky a říkanky Fotogalerie Kronika - poslední díl Historie skupiny Návštěvní kniha Kontakty |
Kronika: 06-2001 Předchozí: 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000 Následující: 07-2001 25.6.2001Ve čtvrtek v první letní den se slavil v Praze a všude v Evropě Svátek hudby. Uspořádání produkcí, které jsou pro publikum i hudebníky zdarma, je v náplni nadačního fondu pod patronátem ministra ČR. Lístky se žádné neprodávaly, pro ty, co takové věci shromažďují jako suvenýr, jsem připravil set list - seznam písniček, které se budou hrát. Vytisknul jsem ho barevně:BRUT PALMOVKAV pátek jsme hráli v Toužimi, když jsme přijeli na místní fotbalové hřiště, hrála právě místní velmi dobrá kapela Skeleton a hustě pršelo. Pak vyšlo slunce a pak začalo znovu dost hustě pršet. Pořadatel nakonec přesunul zbytek večera do sálu sokolovny, kde jsme se velmi pobavili, začali jsme sice až trochu po deváté, ale na sále není omezení kvůli nočnímu hluku, tak jsme končili o půl druhé. V sobotu jsme byli v Újezdě u Hořovic. Přes předpověď nepříznivého počasí přišlo do lesoparku na tento nejstarší bigbítový parket v Čechách docela dost lidí a velmi jsme se obveselili. Na refrén trampské písně Chceš píseň a Severu znát jsme odpověděli rozhodné NE. Kouťák po produkci pouštěl střídavě Ramones a Texas Tornados. Ti už žádný koncert nedají, jedině tak v nebi, nebo spíš v pekle, protože tam, jak říká Velký Prcínek, jsou ty nejlepší ženský. Koncert ale dá funky saxofonista Maceo Parker, ten bude v neděli 1.7. v Lucerna Baru v Praze. Hrajem ten den v Lovosicích, ale snad to ještě večer do Prahy stihnem. Vědecky zkoumat se dá úplně všechno a behaviorističtí biologové nenechají nic nejistým dohadům. V časopise britské královské společnosti Royal Society Proceedings vyšel nedávno článek, kde je popsán výsledek tříletého pozorování velké skupiny koček a kocourů domácích. Kočky, pokud říjou postupně, stačí skoro všechny zabřeznout s hlavním kocourem. Pokud ovšem říjou všechny najednou, hlavní kocour nestíhá a dostane se i na kocoury ostatní. To v důsledcích vede k rozšíření variability koťat. Dostali jsme e-mail:
Subject: Poděkování za blahopřání
Date: Sun, 17 Jun 2001 22:55:57 +0200
From: "Pavel Kratina" <pavelhop@volny.cz>
To: "Brutus Rock" <brutus@brutusrock.cz>
Děkuji skupině BRUTUS za blahopřání k sňatku. Zároveň
připojuji jeden z nejdelších českých absolutních rýmů.
Pedofil
Brom mi sype do file.
Vezmi si, pedofile !
A ještě jedna delší:
Stoh
Vedeni pohlavním pudem
do stohu teď spolu pudem.
Ježto Tvé tělo mým pohrdlo,
raději sáh´ jsem ti na hrdlo.
Příště, než jít s tebou do stohu,
raději sám sobě pomohu !
Ať Vám to hraje !
Zdraví Hop a Markéta
Děkujem a přejem novomanželům Kratinovým ještě jednou vše nejlepší.17. a 20.6.2001Ve čtvrtek jsme byli u Konvalinků v Kladně, zábava měla normální průběh, kromě hraní jsme krátce diskutovali otázku, proč mlži lezou po silnici příčně, na druhou stranu silnice a nikoli podélně, např. z Prahy do Drážďan, což by bylo na druhou stranu hranice. Došli jsme k závěru, že mlže někdo musí řídit, a že je řídí rosenkrucinálové a iluminátoři.V pátek jsme hráli v Mochtíně. Dopoledne jsem dostal e-mail, že na plakátech je anoncovaný začátek na osmou hodinu, odpověděl jsem, že o tom nic nevíme, že dohodnutý začátek je na 21:00 konec v 01:00, že sraz máme v Plzni před sedmou, tak nemůžem hrát už v osm v Klatovech. Když jsem pak přijel do Plzně, dozvěděl jsem se, že pan starosta v Mochtíně změnil dohodu a přeje si konec o půlnoci. Letní parket u fotbalového hřiště je v Mochtíně obecní. Do Mochtína jsme přijeli kousek po osmé, hodně rychle postavili a těsně po deváté začali. Atmosféra byla nepopsatelná, Šumava se vším všudy, stejná, jako když jsme tam hráli před dvaceti lety za komunismu, ale o to lepší, že už ten komunismus je pryč. Že máme končit o půlnoci, jsem neohlásil, doufal jsem celou dobu, že se starostu podaří obměkčit i případnou pokutou. Bohužel, nepodařilo. Byl jsem z toho tak znechucen, že jsem zapomněl na konci říct, na co jsem myslel celý večer: že to byla od začátku roku nejhezčí taneční zábava. Na nocleh do Klatov jsme odjížděli v půl sedmé ráno, velmi jsme se v Mochtíně doobveselili, Kouťák chtěl situaci okomentovat zpěvem Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, ale nepodařilo se mu vzpomenout ani na melodii. Cestou do Dešťné u Kardašovy Řečice jsme se pokochali úchvatnou strohou krásou čtyř chladicích věží elektrárny v Temelíně v bočním osvětlení odpoledním sluncem. V Dešťné přestalo pršet půl hodiny před naším příjezdem. Letní parket pod staletými lipami je vybaven přístřeškem k sezení. To se hodilo, protože ještě než jsme začali hrát, dalo se znovu do deště. Předešlé dvě zábavy byly kvůli dešti odvolány. Místo se však i přes nepřízeň živlů zaplnilo, po hodině déšť polevil, a tak se i tančilo. Zvuk byl křišťálově čistý. Trochu jsme se tam pak pozdrželi, ochutnali jindřichohradecký Absinth, Prahou jsme projížděli až v půl osmé ráno. Tento čtvrtek, 21. června, hrajeme v 20:30-22:00 v Praze na Palmovce. Podium je u stanice metra, je tam parkoviště a prostor pro trhovce. Akce s názvem Brutpalmovka začíná kolem 14:00, jedná se o oslavu Svátku hudby, v nejdelším dni v roce na severní polokouli se hraje po celé Evropě zadarmo, vstupné se neplatí. Hrajou kapely všech zaměření, od komorních kvartet po hard core punk, konkurence - anglický význam toho slova je souběžnost - bude obrovská, tak jsme velmi napnutí, jak to bude vypadat. Změna času: V pátek hrajeme v Toužimi na pivní slavnosti na hřišti u sokolovny - mají tam i sál - od osmi do půlnoci, původně bylo naplánováno od devíti do jedné. Program začíná už ve čtyři v pátek odpoledne a pokračuje i v sobotu, hrajou tam i jiné kapely. Vstupné má být 60 Kč, vzhledem k zaměření akce se i přesto náklady mohou vyšplhat dost vysoko. Kdo má objednané hlášení změn cestovního plánu u služby Woko, tak na rozdíl od několika předchozích, teď hlášení nebude falešné. Žlutej domluvil společné vystoupení s prekursory britského punku, skupinou Eddie and the Hot Rods. Od nich jsme převzali v roce 1977 Quit this town, Telephone girl a Do anything you wanna do, která v dnešní době patří mezi klasiku žánru. V originále bude k poslechu v posledním týdnu v září, v Lucerna Music Baru v Praze, v Lubné u Rakovníka a v Krásné Hoře nad Vltavou. Hostujeme na novém serveru, Zbyněk napsal program pro návštěvní knihu, během minulého týdne jsme ji zkoušeli, v nejbližších dnech by se měla objevit na webu. Adresa stránek by měla fungovat taky i bez www, t.j. brutus.cz. 10.6.2001V pátek na Medarda jsme měli hrát na letním parketu u Labe v Týnci. Ještě než jsme začali s vykládkou, dalo se do deště, proto jsme se přesunuli na sál. Ještě v roce 1998 to tam vypadalo jako na bouračce, dnes je sál opatřen barem, nábytkem, atd. Hraje se tam pravidelně podle programu. Podium tam mají kabrioletové: když venku prší, tak na podiu taky prší. Střechu bude potřeba spravit, pořadatelé chtějí zlepšit akustiku.V sobotu na hřišti v Roztokách u Berounky ještě před začátkem jsme přijali pozdravy od cestovatelů navrátivších se z Maroka. Zahajovala skupina Požár mlýna. Byli v oslabení, Emča se léčil z ledvinového zánětu v nemocnici. Před nimi pustil Kouťák kousek záznamu z koncertu Vibrators z předminulého týdne. Nějak mi to splynulo dohromady, šel jsem Kouťákovi pochválit zvuk s tím, že i když Prasopes zpívá anglicky, je mu docela dobře rozumět. Pak jsme hráli my, hodně se tančilo a pilo, zábava byla náležitá, přes neustále hrozící déšť. Nakonec firma Soptík vystřelila veliký ohňostroj, jen trochu menší než sovětské kaťuše u Stalingradu, ale rozhodně krásnější. Našly se obyčejné digitální hodinky s kovovým páskem, našly se klíče s bošákem, těsně před koncem, nestačil jsem je vyhlásit. 4.6.2001Byl to moc pěkný konec týdne, strávili jsme ho se skupinou Rosin Coven (Kalafunová Dohoda). Na tanečním parketu pod zpřístupněnou zříceninou hradu Vlčtejn, pod korunami starých lip, jsme byli poprvé. Začalo to docela nevinně, přehráli jsme první půlku, pak nastoupili Rosin Coven, dvě violoncella, housle, kytara, harmonika, saxofon, kontrabas, vibrafon, bubny a asi šest zpěvů. S jazzovým přístupem, který nikdy nezklame, přizpůsobili výraz bigbítové taneční zábavě, některé pasáže byly na dva saxofony, hrál Zbyněk. Zařadili i brutální song Opijem se. Pak jsme hráli my naši druhou půlku a refrén tohoto songu se stal skutečností. Několik posledních kousků jsme hráli a zpívali společně. Při hudbě z kazet jsme během hodinky sbalili skoro všecko - až na vibrafon. Ten se balí do dvou kufrů, zvlášť stojan, zvlášť do hadru každá destička a trubička - vibrafonista, který jediný ví, jak na to, upadnul zatím do posilujícího spánku na betonové podlaze. Michal se Žluťákem se obveselili nějakou nedovolenou substancí, Žluťák se zřítil i se stánkem a dvě hodiny ležel v komatu beze známek vědomí. Zároveň se v opačném směru zřítil i stánkař s pivem, který taky už měl dost - Vlčtejn je přece na Plzeňsku. Čenda a jeho Káča šli dobývat hrad. Jako každé dobývání, neobešlo se to beze ztrát, Káča si tam vyvrkla nohu, volala se sanitka. Zatím jsme třískali do nesbalitelného vibrafonu a do bubnů a perkusí a vyřvávali. Červené peří z labutěnek čtyřech členek hostujícího tělesa se rozletělo po okolí. Pořadatelé byli znervóznělí, že jsme vypadli až ráno za světla, nicméně děkujem jim, že nám to ve Vlčtejně umožnili. Když jsme přijeli do hotelu v Blovicích, ve vchodu stál vychrtlý starý somrák, který námi upřimně nabídnutou, ze tří čtvrtin plnou láhev vína vypil na ex. Vinárna byla ještě otevřená, část souboru tam zapadla s jasně proklamovaným úmyslem spát se nejde. Američani a zodpovědnější polovina z nás jsme se odebrali do pokojů, bylo sedm hodin. Od deseti do jedenácti jsem se pokoušel vstát, nakonec se to podařilo, a v místní velké samoobsluze jsem doplnil zásoby vína. Zdálo se mi, že tam nikdo nic jiného nekupoval, jen pivo, víno a lihoviny. U bufetového stolku říkal jeden strýc druhému, že maltu namíchal, ale cement do ní nedal, co kdyby se ještě zdržel v hospodě? Inu, Plzeňsko. Když jsem vešel po dvanácté do hučící restaurace, hostinský se už trochu potácel a Luboš se právě skácel naznak ze židle a pohroužil se do zdravého spánku na podlaze pod stolem. Za chvilku podobně upadnul i náš občasný bedňák Lojza, naneštěstí si ale rozbil hlavu, další sanitka. Žluťák, který se už probral, ho nemohl odvézt autem, protože odjel do Plzně koupit nový stan jako náhradu za zničený minulou noc. Venku se zatím hustě rozpršelo. Se slovy ve Staňkově neprší jsme v pět odpoledne nastoupili do autobusu, malého Prcínka přinesli, Lojza přišel pěšky z pohotovosti, v hlavě tři stehy.Ve Staňkově pak pršelo skoro pořád. Rosin Coven měli skvělý sukces, dvakrát přidávali a vyvolali divoké tance. Konec jsme opět dohrávali společně. Když v půl páté ráno v hustém dešti jsme doskládali aparaturu do autobusu, čekala nás skvostná večeře. Nakonec jsme trochu pokouřili, zatančili a zapěli v sále sokolovny, kde je dozvuk jako v kostele, Američani se odebrali do karavanů, my do autobusu a vyrazili jsme do Rakovníka, kam jsme přijeli v půl osmé. Chtěl jsem vidět Rosin Coven taky ještě v jejich nativním divadelním prostředí, jel jsem proto do Prahy. Krásné slunečné počasí, vzduch byl čistý, od Lišan se na obzoru dala zahlédnout pára nad chladicí věží počeradské elektrárny za Žatcem. Před Prahou rychlík na Jičín zastavil kvůli sebevrahovi, který skočil pod kola. Když někdo skočí pod vlak, je obvykle zdržení dvě hodiny, nevím, komu dráha v těchto případech účtuje pokutu. Do Prahy jsem dojel městským autobusem. V žižkovském divadle Akropolis Kalafunovou Dohodu uvedla Iva Bittová. Trochu jsem měl obavu, jak holky, které s námi ještě před pár hodinami vyřvávaly v západočeské sokolovně, obstojí vedle zpěvačky takového formátu. Ta obava se ukázala být planou. Co tam předvedli a vytvořili, nedá se popsat, Bittová se místy přidala, nu a byl velký úspěch, podařilo se jim ty uzívané intelektuály, co do Akropole chodí, úplně dostat. V Akropoli byl taky Vladěna a Zbyněk. Co se dělo ten den po ránu, po tom, co jsem vystoupil v Rakovníku z autobusu, líčí Vladěna: “Když jsme dojeli do Rakáče asi 7:33 ráno v neděli, Zbyňďa se domáhal saxofónu, že si ho vezme s sebou na cvičení. Prolezli jsme bus a sax nikde, asi hodinu jsme hledali, našli i Pavlíkův zapomenutý mobil, ale ságo ne. Trudné myšlenky se nám hlavou honily, přemýšleli jsme o jeho zapomenutí v trávě při chvatném balení, protože pršelo, mylném naložení k Rosinům či ukradení neznámým páchatelem. Nakonec Starej Prcajs řek, že se tam musíme vrátit, hupslo se do pažouta a zpátky. Na místě byli ještě spící Rosini, pořadatelé uklízeli ten příšernej bordel po akci, ale sax nikde. Zpátky do Rakáče a vyložil se celej bus!!!, sax nikde, holt nám ho ukradli ............. To bylo cca 16:30, neděle odpoledne. Najednou zpráva, že sax je u Zbyňka doma, kam ho vodvez kámoš, na kterého v opilosti totálně zapomněl.............., odeslal totiž svůj saxík napřed autem, aby se mu nic nestalo.............. Podařená taškařice.” Tak zas příští rok, když to vyjde. Cestou z Akropole na nádraží, na vlak do Kralup, mě dvě studentky a fanyky skupiny Brutus zavedly do hospody U sadu. Taková moderní dnešní hospoda, kde visí na zdech a stropě jako výzdoba spousta starého haraburdí, které kdysi bylo spotřebním zbožím. Přímo nad stolem, u kterého jsme seděli, stálo veliké dřevěné zašlé rádio. Nápis chyběl, ale já ho poznal. Byl to, z šedesátých let, importovaný z tehdejší komunistické Německé demokratické republiky, ve své době špičkový přístroj s názvem Rossini.  Peří z labutěnek se rozletělo po okolí... Dostali jsme e-mail:
Subject: Diky
Date: Mon, 4 Jun 2001 11:35:17 +0200
From: <box77@seznam.cz>
To: <pleskaa@brutusrock.cz>
Ahoj Saso,
byli jsme se na vas mrknout po par mesicich v sobotu ve
Stankove a bylo to naprosto fantasticky, chvilema to
hranicilo s totalnim euforickym zachvatem (alespon u
vybranych jedincu nasi karavany). Dest nevadil, spis
naopak. Trochu jsem si sice podlomil zdravi, ale urcite
to za to stalo. Diky, diky, diky (samozrejme cele
kapele).........a nekdy priste.
Petrik
Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika Sáša Pleska |