Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Kronika: 08-2002

Předchozí: 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 09-2002

26. 8. 2002

Ve středu jsme v Lucerna Music Baru v Praze oslavili 35. výročí skupiny. Večer zahájil Petr Korál z časopisu Rock and Pop. Vystoupila nová naděje rock and rollu, pražská skupina Caktus, která zahrála krátký blok našich písní. Věkové rozpětí mají od 13 do 17. Tolik bylo našim zakládajícím členům před 35 lety. Těch se dostavilo dost a zahráli celý blok. Vlastík Beneš, Libor Laun, Miloušek Černý, Zdeněk Steidl, dále Standa Karlík, Milan Lukeš, Franta Matějovský, Jiří Pertl, Milan Křížanovský, Petr Průcha a Milan Zimmermann. Zahráli jsme náš blok a pak to znovu rozjela skupina Caktus s rock and rollovými standardy. Končilo se někdy po čtvrté ráno. V podzemním klubu bylo obvyklé horko, vytočila se celá zásoba kelímků, vypilo se přes 40 sudů. Dostali jsme dort ve tvaru baskytary, sklenici třiceti pěti nakládaných česneků a další dary, z nichž mnoho bylo kapalných. Děkujeme za ně a děkujeme všem, kteří přišli. Taky děkujem celému Lucerna Music Baru, že pro nás tento večer uspořádali.

V pátek jsme byli ve Vinařích. Víno se tam stále pěstuje - oblast čáslavská, ale sklep není v provozu, hrozny se zpracovávají na nedalekém zámku Žleby. Původní plán, že ho tam pojedeme koštovat, vzal za své, když vystoupení jsme přetáhli skoro o hodinu a naložení autobusu se zdrželo natolik, že na nocleh do Kutné Hory jsme se dostali až těsně před šestou. Probudil jsem se v penzionu už v osm. Na dvorku běžela míchačka a polonazí dělníci pilně míchali beton. Část souboru zůstala v autobusu. Dojížděli zásoby ze středeční oslavy a hledáním penzionu s postelí a teplou vodou se nezdržovali, spali v trávě v parku. Udělali taky záslužný čin, vyměnili reproduktory v basové bedně. Ty, které tam rok chrčely s protrženými membránami.

V sobotu jsme byli v Plasích. Dostavil se hojný dav. Zvuk posílený v PA části firmou Mištěra, byl na podiu trochu horší než minule. Počasí hrozilo bouřkou, v tomto místě je kontakt s živly a přírodou vůbec vždy jaksi těsnější, celá první půlka byla poznamenána čekáním na déšť, který všechno spláchne. Teprve druhá půlka se náležitě rozjela. „Začátek je v sedm“, řekli posádce G-cisterny, a ti přijeli - ale ráno. Po celý den to pak vlčice prala do asi stovky pořadatelů a večernímu náporu publika neodolala, v deset byla prázdná. Posádka ale pozorně sledovala stav a včas přivolala z Plzně posilu. Večer zakončil Soptík nádherným ohňostrojem. V tropickém vedru všech tří nocí vzplály a byly ukojeny mnohé vášně. Přejeme pořadatelům ze sportovního klubu mnoho úspěchů do dalších sezón.

19. 8. 2002

Voda stoupala, stoupala, a v kanálech vedle domu v Kralupech, kdo tohle píšu, vystoupala až půl metru pod mříž. Naštěstí stojí ten dům na trochu vyvýšeném místě. Spousta ostatních, zejména na levém břehu Vltavy to štěstí neměla. V pátek, když jsem jel do Zvoleněvsi na kole, šplouchal pod viaduktem pod dráhou pořád ještě pětimetrový bazén. Ihned po příjezdu jsem zahájil absintovou kůru na desinfekci případných choroboplodných zárodků z prachu po naplaveninách. V panáku absintu je asi tolik alkoholu jako v dvou pivech, ale oblbující efekt je neporovnatelně silnější. Tvrdí se, že beta-thujon z pelyňku je v tom nevinně. Zvuk, na začátku snesitelný, po zvýšení hlasitosti byl rušen houkáním a pískáním. Z nahrávky je slyšet kvílení krásných kočiček z pod podia. Po přestávce, kdy jsme se doobčerstvili, se zvuk buď zlepšil, nebo mi to už přestalo vadit. Fotodokumentaci 1, 2 a zprávu o letním tancování pořídil Míra Blažek. Skončili jsme po půlnoci jen s mírným přetažením. Dostali jsme grant - láhev mělnické Ludmily granátového tvaru a granátové barvy. Absintovou desinfekci nasadili i ti, kdo s prachem z naplavenin nepřišli do kontaktu. Nakonec už na kvalitě a koncentraci desinfekce nezáleželo, došlo i na tuzemský rum. Do Rakovníka jsme dorazili po čtvrté ráno.

Na Mácháč jsme se oklikou přes Mladou Boleslav - cesta přes Mělník byla zaplavená rozvodněným Labem - dostali už v pět hodin večer. Zábavka byla pohodová. Bylo všecko, výměna pozdravů s parníkem, který vyplul na vody šírého jezera. Zbyňkův saxofon přes čtyři kilowattové bedny by na hlubokém B^b směle mohl konkurovat se sirénami zaoceánských tankerů. Skinheada z Plzně, co nemohl somrákům nalézt nejpřiléhavější nadávku v naší návštěvní knize, zveme, ať přijde na nějakou podobnou akci pobýt a zachlastat, a pak se uvidí, jestli ještě bude chtít zůstat skinheadem. Počasí, teplota a vlhkost vzduchu a jeho zvláštní vůně vyprovokovaly v lesoparku i přímo na pláži skryté i neskrývané akty lásky. Pláž jsme opustili kolem čtvrté hodiny. Když jsem se v deset částečně probral v místním hotelu Pasáž, zdálo se mi, že všechno vidím z vnějšku, z pozice nejasným způsobem zapojené třetí osoby. Doufám, že takhle nezačíná delirium.

Festival v Trutnově, kde jsme v malém stanu hráli v neděli večer, je velká akce. Hlavní podium bylo v amfiteátru letního kina. Bylo tam odhadem tak čtyři tisíce diváků, dalších několik tisíc bylo všude po areálu. Při domlouvání vystoupení jsme si hlavní podium nevybrali, protože páni pořadatelé uvažovali o třiceti minutách někdy v devět ráno. V takovou dobu buď už spíme, nebo se právě ke spánku chystáme! Stan byl hustě obležen. Rock and roll jsme rozjeli naplno, zvuk byl slušný, trochu mi vadilo, jak Čenda rozhoupával podium pod piánem, že mi uhýbaly klávesy.

Celé místo bylo cítit jako vnitřek popelnice, všude to mám natažené, šaty, vlasy, za 24 hodiny, co tohle píšu, jsem to ještě nevypotil a nesmyl. Ve stejné dny, ale před třiatřiceti léty a na úplně jiném místě, proběhl nejslavnější festival na světě. Osobně neznám nikoho, kdo by se ho zúčastnil, ale mám doma LP. Jestli se v Trutnově natáčelo, jsme se nezeptali.

Ve středu 21. srpna budeme v Lucerna Baru slavit 35 let kapely. Vstupné zdarma, kapacita klubu 1200. Hostující kapelou bude skupina Caktus. V pátek budeme v Vinařích u Čáslavi, v sobotu v Plasích na Velké louce. Do Plasů je pozván ohněstrůjce Soptík.

11. 8. 2002

Ve čtvrtek jsme byli v Plzni v hospodě U šesti strun. Večer v intimním přítmí nevelkého dvorku, který je z jedné strany ohraničený vysokým železničním náspem, se pěkně vyvedl. Atmosféra byla uvolněná, ochutnal jsem tam nějaký terpenický extrakt, působilo to jako rána do hlavy gumovou palicí.

Ten terpentýn dělá divy
Ten terpentýn dělá divy
Večer byl ukončen po decentním policejním upozornění, že jsme přetáhli o pětadvacet minut. Bigbít, i když intenzitou mnohem slabší než projíždějící vlaky, nese přece jen informační složku, která je pro někoho cílem, pro někoho terčem. Příště budeme v městě Plzni už za dva měsíce v pátek večer 4. října v pivovaru Prazdroj.

V pátek jsme jeli do Převýšova. Při nákupu feferonkových kompotů u pumpy ÖMV před poděbradským mostem jsme se krátce viděli se skupinou Žlutý pes, která ten večer hrála ve Výravě. Parket u fotbalového hřiště v Převýšově byl vzorně nachystán. Z Turnova přijel celý bigbítový autobus. Manželé Kotrbáčkovi z nedalekého Chlumce - je to ten Chlumec se sedláky a Václavem Klimentem Klicperou - přinesli jako místní uvítání dva velké hoboky teplých řízků a jeden hobok nakládaných okurek. Přecpáni feferonkami a jinými lahůdkami dali jsme si to až po vystoupení. Vegetariáni by to měli problematické, ale my jsme si moc pochutnali a děkujeme! Zvířata jsou užitečná, zejména, pokud se dají sníst.

Někde v populárním tisku jsem před časem viděl citát připisovaný Descartovi, vydělující člověka z ostatního světa, v němž není rozdílu mezi složkou živou a neživou. Ten citát zněl jako: Kopneš-li do koně, nestarej se o to, co cítí kůň, je to jako kdybys kopnul do skříně. Michal okamžitě poznamenal, že kůň se taky nestará, co cítím já, když kopne do mne. Přiřknul jsem zároveň Descartovi taky vynález infinitezimálního počtu, jedna z tanečnic mi pak připomněla, že ho vymyslel až Leibnitz. Zábava byla velmi náročná, objevil jsem i drobný nedostatek parketu, opřel jsem se na podiu o bílou zeď a když jsem se po ní svezl na zem, byl jsem celý zabílený, nátěr byl málo zaklížený. Balili jsme dlouho, až do ochraptělého kuropění v sousedství. Nu, po čem kohout ochraptěl, nevím, možná to odposlouchal z večerních bigbítů. Z brutobusu před penzionem v Chlumci jsme vystoupili s hlasitým opileckým řevem, místního strážníka, který se snažil nás tišit, jsme odbyli poukazem na to, že už je ráno. A bylo.

Do Pocinovic na Šumavě jsme přijeli včas a začali jen s pětiminutovým zpožděním. Michal ještě před tím stihl jedno vystoupení v muzikálu v Plzni. Chodský večer na plácku vedle fotbalového hřiště byl slušně navštíven, a za celou dobu nespadla shůry ani kapka, přestože o dva tři kilometry dál zuřily přívalové deště, z nich voda teď právě zvedá Vltavu v Kralupech, kde tohle píšu.

V pátek budeme v Zvoleněvsi u Slanýho, v sobotu na pláži Máchova jezera, v neděli na festivalu v Trutnově. Ve středu 21. srpna budeme v Lucerna Baru slavit 35 let kapely. Vstupné zdarma, kapacita klubu 1200. Hostující kapelou by měla být skupina Caktus.

5. 8. 2002

V pátek brutobus vyjel už v poledne, cíl cesty byla jižní Morava. Drnholecký kostel je v rovině u Břeclavi vidět už z dálky. Když jsme přijeli na místo, bylo krátce po dešti, hledali jsme hřiště, kde zábava měla být. Objevil se pan pořadatel a oznámil, že kvůli dešti se akce přesouvá na sál. V sálech na Moravě se nekouří a kvůli šetření podlahy ani nepije červené víno. To s tím vínem jsem se dozvěděl ovšem dost pozdě, když už jsem ho vypil tři a půl litru a na podlahu na podiu nešťastně trochu vylil z převržené PET láhve. Jakékoli vylití znamená velkou ztrátu, kvalita darovaného místního moku byla vysoká. Sál byl málo zaplněný s převahou návštěvníků ze vzdáleného okolí. Z akce mám pozitivní dojem, ale díky kvalitě a kvantitě červeného, žádnou vzpomínku.

V Mikulově, kam jsme odjeli do hotelu, Čenda, Václav a Václav Terč, který jel jako bedňák, nešli spát, stejně bylo už ráno. U jednoho vysokého domu našli pokrývačský žebřík, po kterém vylezli na střechu. Tam otevřeli láhev vína a vítali nový den. Bdělý městský strážník je zpozoroval a vyzval k návratu zpátky na zem. Čendovi spadly dolů brýle. Když pro ně lezl po žebříku dolů, vyklonil se ve druhém patře nájemník, „Co tu děláte?“, „Hledám brejle“, „Máňo zavolej policii“. Za chvilku lezli Václavové: „Co tu děláte?“, „Lezem dolů“, „Máňo zavolej policii“. Ale nahoře nechali tu láhev vína, tak zas na střechu, všichni tři. Znovu ve druhém patře nájemník, „Co tu děláte?“, „Zapomněli jsme si tam flašku s vínem“, „Tak to jo“. Potom ještě dobyli mikulovský zámek a jako tečku mladý Václav nabídl Čendovi, že na něm zapálí triko. Což se se souhlasem dotyčného nakonec stalo, a Čenda má od toho pěticentimetrový puchýř na rameni.

Na zadní stěně podia na plácku u hřiště v Příčovech mají vymalovaný znak růže a větrný mlýn. Skoro současně s námi dorazili do Příčov i Vibrators z festivalu AntiFest ve Svojšicích. Michal se vrátil z Řecka a přivezl celý hromadný autobusový zájezd mániček. Bez přestávky jsme přehráli skoro tříapůlhodinový set. The Vibrators v roce 1977 spolu se Sex Pistols, The Clash a několika dalšími vzedmuli britskou punkovou vlnu. Když komerční zájem o punk zeslábl, nerozpadli se, hrajou dodnes a natáčejí další alba. Mají jich snad už dvacet, mohli by udělat koncert celý z titulních písní. Na koncertech zařazujou ale nejslavnější songy z nejslavnější doby. Jejich Baby Baby Baby občas hráváme a skupina Garáž má cover verzi na svém albu. Po druhém jejich songu se pod podiem rozpoutalo pogo, které trvalo až do konce, až do závěrečného ohňostroje. Byl to velký večer. O loňské zábavce v Příčovech psaly Lidové noviny, letos sbírali materiál redaktor a fotograf pro Mladý svět. Pan redaktor mi položil e-mailem některé doplňující otázky, např. co motivuje Vibrators, aby hráli na český vesnici? Ono je to takhle: Na Brutus přijdou vždycky pěkný baby, tak kvůli těm ženskejm to ti Vibrators dělají. A ty holky tam chodějí kvůli tomu, aby tam znásilnily pány redaktory z Mladého světa. Válečný reportér může na bojiště, ale nesmí válčit, naopak je povinnost reportéra z taneční zábavy, aby se zúčastnil i aktivně.

Ve čtvrtek budeme v Plzni, na dvorku hospody U šesti strun, v pátek ve východních Čechách pod starými vysokými stromy na hřišti v Převýšově, v sobotu na Šumavě v chodských Pocinovicích.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska

Předchozí: 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 09-2002