Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Kronika: 09-2002

Předchozí: 08-2002 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 10-2002

26. 9. 2002

V pátek 13. 9. jsem byl na skupině CAKTUS v KD Hájek v Nových Butovicích. Přišlo tam mnoho krásných dívek ze středních škol a kapela to správně rozjela. Konec byl velmi maloměstský, paní pořadatelka vypnula proud, protože mají stěžovatele z okolních obytných domů na rušení klidu. V té chvíli si všichni přáli pro stěžovatele klid definitivní. Nové Butovice mají obdivuhodnou futuristickou urbanistiku panelového sídliště z konce osmdesátých let dvacátého století. Páni architekti ovšem zapomněli, že tančírna se staví pod zemí, a to nejmíň dvě patra, jako Lucerna Bar. Ten sál, kde sídlí klub Hájek, se hodí tak pro jídelnu mateřské školky a ne pro rock and rollový večer.

V Lidových novinách -papírové vydání je vybaveno fotografiemi Pavla Wellnera- píše Lenka Nejezchlebová o českých tanečních zábavách a skupině Brutus jako o světovém unikátu. Nu já nevím, moc po světě nejezdím, nemám čas, máme plný cestovní plán. A zrovna v sobotu 28. 9. se v něm uvolnilo, v Krásné Hoře pořadatelé se omlouvají, že plánovanou zábavu nemohou uspořádat.

Před chvilkou jsem byl v Kralupech vylepit plakát na beton podjezdu železniční trati Děčín - Praha. Lepím ho tam každý týden už dvanáct let, co ten podjezd dostavěli. Voda při srpnové povodni tam sahala do čtyřmetrové výšky, jeden Brutus plakát vzala, ale tři předešlé, dávno mnohonásobně přelepené totálním výprodejem koberců a diskotékou se vstupem pro dámy zdarma, znovu obnažila. Nedávná historie vystoupila na povrch. Pán z protějšího domu chce zaplatit malíře, aby šedivou zeď pomaloval, a že pro plakáty už tam nebude místo. Nevím, proč ho nenapadlo, aby zaplatil mně, vždyť přece musí vidět, že ten plakát je víc než jen stylizovaná malůvka na objednávku, ten plakát má duši, je to ikonografie současnosti.

V pátek 27. 9. budeme v klubu „19“ u výtopny na Kladně. Posledně to tam bylo dost husté, tak jsme velice zvědavi, jaké to bude teď.

12. 9. 2002

V pátek jsme byli v Újezdě u Hořovic. Přišli návštěvníci, pro které to byla první taneční zábava pod širým nebem, ale i staří psi, kteří pamatují rok 1981, kdy jsme tam my byli prvně. Zábava jela naplno od Kdo na to má do Kdy se na to domluvíme. večer byl trochu chladný, což se projevilo ve zvýšení konzumace škodlivých nápojů. Rozloučili jsme se s létem tanečkem při diskotéce, velmi se Kouťákovi povedla. V lesoparku v místě bývalého lomu, kde je venkovní parket situován, vzplanulo nejedno srdce v neodkladném příběhu okamžité lásky.

Před 5 lety jsme do Újezda přijeli z minifestiválku v Blatné s tříhodinovým zpožděním. Půjčili jsme tehdy činely skupině Odyssea, Bavr Lokajíček měl zrovna svoje vlastní v zastavárně, museli jsme čekat až odehrajou. Tenkrát s námi začínal zpívat Luděk Maulis ze skupiny The Teplo, vrátil se právě z výletu po Americe a nadšeně vypravoval o skupině, na které všichni tančili a láhve lítaly vzduchem. Jednu písničku hráli třikrát. Dohodli jsme se, že to byli Kingsmen a ta písnička byla Louie Louie. Aniž jsme cokoli předem domluvili, už týden předtím jsem na webu měl vyhledaný na Louie Louie text a Žlutey měl přetočené na kazetu asi tři různé světově známé verze. Vyhledat Louie Louie na webu není dnes žádný problém, písnička má dokonce vlastní domény, Google vrací link na www.louielouie.net (doporučuji), i .org (to jsou Kingsmeni) i .com. Během čekání v Blatné jsme tu kazetu několikrát protáhli v autobusovém přehrávači. A tak před 5 lety jsme v Újezdě hráli Louie Louie, samozřejmě z voleje, bez zkoušení. V následujícím týdnu jsme vystupovali v oblíbené komerční televizi v ranním bloku Snídaně s Novou, hrálo se tehdy ještě živě. Výběr repertoáru byl kompletně na nás, že se tam Luděk styděl vystřihnout Louie Louie, s výmluvou, že to pořádně neumí, považuju za promarněnou šanci vepsat tu písničku do kulturní paměti národa.

V sobotu jsme byli ve Zdislavicích. Vlastní parket z dvoucoulových fošen je nekrytý. Zvuk na podiu je zdvojený odrazem od protilehlé zdi. Plachtu nad lavicemi k sezení lze rozvinout jako na kadetním škuneru během několika sekund. Počasí však nevypadalo na déšť a taky nepršelo, zábava se vydařila. Přišlo dost lidí a zřejmě se i pobavili, i když celý areál nebyl na konci pokryt prázdnými kelímky tak hustě jako v západních Čechách. Byla to poslední noc na letním parketu v této sezóně, v níž kromě festivalu v Českém Brodě jsme nevynechali ani jedno z plánovaných míst. Ráno po příjezdu do Rakovníka jsme vystěhovali všechny věci z Brutobusu, aby mohl na pravidelnou roční servisní opravu. Když bylo vyloženo úplně všechno, Kouťák navrhnul ještě vypustit vzduch, a to i z pneumatik. Tomáš chtěl vypustit vakuum z oken a ze žárovek, nevím, jestli to nakonec nerealizovali, bylo tři čtvrti na osm, šel jsem spát.

Michalovi ukradli auto, starého žigulíka barvy bílé kávy. Teď musí jezdit na novém vypůjčeném Harleyi. Minulý týden, když jsme hráli v Žatci, zaparkoval žigulíka v rasové čtvrti mezi čtyři ještě hůř vypadající embéčka. Embéčka tam zůstala, Michalovo auto zmizelo. Michale nebuď smutný: bude nepochybně přetaveno ve vysoké peci na nové a krásnější, stejně nepochybně jako peníze utržené v kovošrotu poslouží k obveselení osoby zcizitele.

O oslavě 35. narozenin Brutusu v Lucerna Baru v Praze 21. 8. 2002 napsal Petr Korál krátkou recenzi do časopisu Rock&Pop. V pátek 13. 9. v 19 hodin bude Skupina CAKTUS v KD Hájek na Nových Butovicích.

5. 9. 2002

Včera jsme byli v Praze na dvorku hospody Modrá Vopice. Účast publika byla nevelká, srovnatelná s palácovým převratem v Rusku známým jako Říjnová revoluce. Podobně jako u té revoluce následky pociťujeme všichni ještě dnes.

1. 9. 2002

V pátek jsme byli ve Strážově. Tento rok nepršelo. „Tady bude plno, od podia až po boudu s občerstvením“, ukazoval jsem Pavlovi Fišarovi, který tam ještě nehrál, na plácek vedle hřiště. „To je dobře“, odpověděl. A bylo. Hvězdy nad Strážovem se chvěly společně se vzduchem. Nade vším svítilo velké céčko měsíce. Letos to bude už třicet let, co se na něj letělo naposledy. Napřesrok rok to bude už dvacet let, co jsme hráli ve Strážově poprvé. Během zábavy přišlo mnoho pozdravných vzkazů, zpočátku jsem je četl všechny, pak se nějak nahromadily, a už jsem je nestihnul. Noc jsme strávili přímo na místě v ubytovně sportovců. Na nástěnkách fotbalového klubu mají dokumenty od roku 1939 do doby dnešní. V hospodě dědkové diskutovali o fotbale, který Strážov hraje. Všichni tam znají pravidla od malička. Přejeme jim stále sametovou trávu na hřišti, správný tlak vzduchu v míči a správnou teplotu dvanáctky v láhvi. Ve Strážově budeme letos ještě jednou, v sále sokolovny, v pátek 20. prosince.

V sobotu jsme hráli v sále u nádraží v Žatci. Město slavilo chmelovou slavnost a oslava to byla velkolepá. Na náměstích a ulicích stály, seděly a polehávaly tisícihlavé davy. Michal tam byl už od rána, zpíval s muzikálem Vlasy. Slyšeli jsme výbornou cikánskou kapelu v rasové čtvrti a výbornou soulovou kapelu Davida Murphyho na velkém rynku před radnicí. Spořádaní občané, kteří svou spořádanost připomínají vždy, když chtějí ostatním překazit zábavu, mohli být spokojení, protože vše po setmění rozehnal prudký liják. Na sále jsme si ho ani nevšimli a zábavu nám nic nepřekazilo. Přišla se podívat reportérka od Lidových novin s fotografem a velkým teleobjektivem. Byli na Brutusu poprvé, ale fotograf se šteloval na správná místa ve správnou chvíli. „Ich bin doch keine Maschine“, řekl Hardy ze Schweinfurtu, který jezdí na Brutus už čtyři roky skoro každý týden. Skončily prázdniny.

Před týdnem jsme vykoupili od jednoho chlapíka s východním akcentem v Lucerna Baru nějaké věci k bubnům, nějak je tam našel. Asi se ztratily při benefičním koncertu pro povodně minulé pondělí. Nevíme, jak zjistit původního vlastníka. Chtěli jsme je vykoupit za dvě kila, ale nakonec jsme dali pět, protože jsme chtěli jít už domů. My to nepotřebujem, ale snad se najde původní majitel. Hodnota je několik tisíc. Ještě to musíme říct v Lucerna Baru, kdyby se majitel sháněl.

Jsou stížnosti na krádeže v Plasích. Že se v Plasích něco ztratilo, není poprvé. V jedné z knih světové literatury se chycený zloděj, co ukradl příbory, zcela změní, když majitel prohlásí, že mu je daroval. Nechť všichni, kdo byli okradeni v Plasích, řeknou, že to byl dar, třeba se bídník změní?...

V tomto týdnu v čísle 36 přináší časopis Mladý svět článek o českých tancovačkách a skupině Brutus od Václava Raufera s obrázky Zbyňka Pecáka.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska

Předchozí: 08-2002 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 10-2002