Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
02-2005

Kronika 1-2005

30. 1. 2005

Narozeninový večírek U Kaštanu

Ve čtvrtek jsme hráli na oslavě čtyřicetin Honzy Boučka. Velkolepá a současně srdečná oslava se konala v sále dřívějšího hostince, dnes kulturního střediska U kaštanu v Praze v Břevnově. Na podium tam vedou schůdky pod dveřmi. Nahoře nad nimi je varovný nápis Pozor na hlavu. Leč, kdo se dívá nahoru, ten se nepraští i bez nápisu. Čenda se praštil jednou, já čtyřikrát, hlava mě bolí ještě teď.

Poddolované Kladno

V pátek jsme byli v Kladně v Klubu ’19’. Přišli staří vlci a dost mladých krásných karkulek. Byl tam Míra Blažek z Peruce, napsal zprávu do regionálních internetových novin - jak můžou být internetové noviny regionální? - a už jsou odtud i obrázky. Dostali jsme k prohlédnutí první polovinu videozáznamu z chystaného DVD z loňské taneční zábavy v Plasech. Ve vzduchu se vznášely výpary valašské slivovice, kterou jsme si přinesli z předešlého večírku. Kromě vynikající vůně měla i znamenitou chuť. Kladno se mi začalo zdát ještě víc poddolované, než ve skutečnosti je. Po vystoupení jsme se dlouho nezdrželi, do 30 km vzdáleného Rakovníka jsme dojeli už v půl čtvrté.

Na hladinu!

V sobotu jsme byli v Kralovicích. Na poslední chvíli jsme si vzpomněli, že by bylo dobré srovnat názvy stop pro nahrávání v Cubase SL, a tak jsme začali skoro s půlhodinovým zpožděním. Vynechali jsme plánovanou přestávku, neplánované mluvené vstupy, a i s přídavkem několika rock and rollových standardů jsme čtyřhodinový program přehráli za nějakých 250 minut. Nevím přesně, disk s nahrávkou si vzal Pavel Fišar, aby vyexportoval živáky songů, které se chystáme natočit ve studiu. Zvuk na podiu byl čistý a jasný, což je pro kapelu, kde se každý song každý večer upravuje podle nálady, velmi příjemné. Jako další rozměr. Jako další rozměr, kdy ponorka ve vodě může - stejně jako letadla a ptáci ve vzduchu - nahoru a dolů, ale kromě toho se může i vynořit. Nad hladinu! Alternativa jsou kachny. Ty můžou úplně všecko.

24. 1. 2005

Nejlepší věci na světě jsou zadarmo

Ve středu jsme se byli podívat do dvou nahrávacích studií v Praze, kde by se nejlépe dalo natočit album. Nevím vlastně proč, ale chceme komerční nálepku od firmy EMI pro songy, které hrajeme tak jako tak. V učebnici politické ekonomie hned v úvodu jsem kdysi četl, že nejlepší věci na světě - slunce, vzduch a pramenitá voda jsou zadarmo. Asi proto si jich dost nevážíme. Svět je už tak seřízen, že hodnota kumštu se určuje podle pozice nebo alespoň účasti v obchodu. Před chvilkou jsem hledal slova na písničku I’m so glad a narazil jsem na sbírku bluesových textů na stránkách úspěšného programátora, fanouška blues a foukací harmoniky, který zároveň píše povídky SciFi. Ty povídky hodnotí sám podle toho, jestli se je povedlo prodat do časopisu. I když peníze za ně určitě nepotřebuje.

Lucbár

Středeční večer v Lucerna Music Baru v Praze měl standardní průběh. Brutobus s nástroji kroužil od půl sedmé kolem bloku a hledal místo pro přistání. Zaslechl jsem, že tentokrát bránili pravému bigbítu pražští popeláři. Hrajeme tam každý měsíc, ale v poslední době se nepovedlo najít postup, jak začít včas. Jak to dělají jiní? Ostatní kapely vozí nástroje buď v malé dodávce, která se vejde všude, nebo v kamionu, který parkuje před Lucernou už od odpoledne. Náš autobus, něco mezi, je zřejmě zastaralý dopravní prostředek z minulého století. Dokud se ale neobjeví způsob, jak s ním do Štěpánské, tak v Lucerně budou opožděné začátky. Konec byl taky opožděný, přišel Zbyněk, a taky Michal, a dali pár songů. Michal přinesl nový CD s živákem natočeným se skupinou Second Band na Parukářce. Pak jsme postáli u baru, domů jsem přijel taxíkem v půl čtvrté. Což je rozežraná marnotratnost, protože ve čtyři jede do Kralup z Wilsoňáku rychlík.

Vzpomínka na Zbiroh

V sobotu jsme byli ve Zbirohu. Za zvukovým pultem stál Lukáš Pilař, s nímž jsme se seznámili loni v Lucerna Music Baru. Večer byl nesmírně libový, bylo slyšet všecko, jako v sedmdesátých letech, kdy PA (Public Address system - repráky a zesilovače pro veřejné ozvučení) bývaly slabé a komorní.

Graffiti

Dostali jsme CD od skupiny The Beatles Revival Band. Návštěvní knihu zobrazenou v okně na této stránce asi přejmenujeme na Graffiti. Bude to lépe vystihovat současnou náplň. Teď ne, teď jsou tři v noci, je pro to potřeba zhotovit nový obrázek a vyměnit názvy linků ve všech odkazujících stránkách, chvilku to zabere. V úterý 25. 1. se možná půjdu podívat na Vibrators a US Subs do klubu Roxy v Praze. Vibrátoři jsou pozvaní na jeden letní večerní parket s námi.

17. 1. 2005

Neodcházej mi

V pátek večer jsme byli na podnikovém večírku rakovnické továrny na automobilové součástky Valeo. V padesátých letech se v té továrně dělaly velocipédy a později mopédy značky Stadion. Pracovali tam tehdy i vězni, celá léta, když je ve dvojicích vyváděli k odvozu zpátky do vězení, pouštěli k tomu z tlampačů desku od B. Nikodéma „Ve dvou se dál dojde a lépe to utíká - Je to je to tak“ a od K. Valdaufa „Neodcházej mi, když tě mám tolik rád“. Letošní večírek se konal v Novém Strašecí, loňský průběh byl prý tak bouřlivý, že v celém Rakovníku se už nepodařilo pronajmout žádný vhodný sál. Docela jsme se obveselili.

Zákon zachování energie

Včera hrál v Praze v Lucerně Chuck Berry. Písničky, které vymyslel před padesáti lety, hrál i zpíval jinak, než jsou na nahrávkách, které zná celý svět. Každý pohyb osmdesátiletého nestora rock and rollu byl ztělesněním smělé svobody, která je přirozenou složkou žánru. S úsměvem, jakoby navzdory všem, kteří věří, že vědí, jak to má být podle not nebo věrných zápisů na audio nosičích. Tu nespoutanou energii mu určitě zachovalo to, že celých padesát let neslezl z podia. Viděl jsem ho před třinácti lety v Bratislavě, před jedenácti v Brně, včerejší koncert se mi zdál nejvíc pohodový, i když byl jen hodinový. Ale šel bych znovu, i na jednu jedinou písničku.

Chuck Berry Lucerna Prague ticket

10. 1. 2005

Živá hudba na síti

Četl jsem v jedné sbírce anekdot analogii na Šalamounův soud: hádali se dva autoři, kdo že skladbu opravdu napsal. „Inu, když žádný z vás neustoupí, tak se to nebude hrát“, rozhodl dirigent. „Tak to se raději vzdávám autorských práv“, prohlásí pak skutečný autor.

Na webu lze najít tisíce koncertů nahraných posluchači ze vzduchu nebo i mixážního pultu. Informace o trade friendly kapelách, které se částečně vzdávají autorských práv a dovolujou živáky nahrávat a bezplatně šířit, jsou na etree.org. Přednostním formátem pro výměnu hudebních dat je bezztrátový shorten, koncovka .shn. Na ukládání nahrávek je adresa archive.org. Cílem podniku není nic menšího, než archivovat všechno lidské vědění. Zaarchivováno je např. i to, jak vypadala tato webová stránka před několika lety. Pár zajímavých koncertů je na serveru nugs. Převažující styl je live music, jam rock-jazz-country. Právě takové improvizující kapely mají každý koncert jiný, vydávat komerční alba je nereálné, muselo by jich být tolik, co koncertů, 100-200 do roka. A dostat muziku "mezi lidi", to je potřeba. Výměnné p2p sítě tak jako tak zpřístupňují zdarma všechny studiové komerční (určené k prodeji) nahrávky všem. Proto stále víc interpretů i posluchačů spoléhá na koncerty, které vždy přinášejí něco jedinečného.

Radia ve vzduchu a na síti.

Už třicet let poslouchám polskou Trójku. Noční pořady Manniak po ciemku, Bielszy odcień bluesa, Przeboje dla oldboyów a Odkurzone przeboje pravidelně natáčím. V osmdesátých letech, kdy nebyla dostupná rocková alba, jsem natáčel i pořad Minimax. Novinky, o kterých píšou barevné časopisy, se dají slyšet v pořadu Trójkowy Ekspres.

Když mám od Karnevalu gigabyty nazbyt, poslouchám webová radia. On-line aktualizovaný přehled radií vysílajících ve formátu .mp3 je na serveru shoutcast. Tam vyhledám radio podle žánru a právě hraného songu, nebo jiného slova, např. garage, připojím - a pak obvykle skončím u BellyUp4Blues. Hudbu květinové generace hraje radio Beyond the beat generation.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska