Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Kronika: 05-2003

Předchozí: 04-2003 03-2003 02-2003 01-2003 12-2002 11-2002 10-2002 09-2002 08-2002 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 06-2003

25.5.2003

V pátek v podvečer jsme hráli v Praze Bubenči v ekotechnickém muzeu na večírku sdružení autodopravců. Objednali si nás přes agenturu, tak jsme byli zvědaví, jak to bude vypadat. Měli jsme ovšem už na ten večer naplánované vystoupení v Bítovanech, a museli jsme tedy stihnout obojí. Muzeum je stylově vybaveno technikou z dob průmyslové revoluce, parní stroj, měď, mosaz, ozdobná litina. Řemeny svištěly, setrvačníky se točily, pumpy čerpaly a čpělo to po šmíru a uhlí.

Nikoho z účastníků jsem neznal, všichni byli v kvádru. Na večírek přišli kvůli všemu možnému, kvůli uzavření nových kartelů, možná kvůli usmíření konkurenčních sporů, spíš z pracovní povinnosti než za zábavou. Jediný, komu záleželo na programu, byl pořadatel. Ten to neměl lehké, musel zdůvodnit, že co se líbí jemu, vybral dobře i pro ostatní. Byli jsme tam za personál, hned na začátku nás upozornili, že k baru ani stolům nesmíme. Jsou i kapely, které na takových akcích hrajou víckrát než jednou.

Ani nepamatuju, jestli jsme někdy před tím vystupovali neveřejně, pro někoho jiného než pro naše bigbítové publikum. Celou dobu jsem hrál jakoby za závojem, pro sebe, pro dívku našeho bubeníka a pro dvě havajské tanečnice oděné barevným peřím, které se těšily příští sobotu do Plasů. Jak je tam poznám, to nevím, když nebudou v tom peří?

Slavnost u Vltavy pokračovala, nás čekala bohužel ještě běžná realita silnice. Pro cestu do Bítovan jsme museli najmout externího dopravce, náš brutobus s technickou sekcí jel kvůli ozvučení předkapely v předstihu. Skončili jsme přesně v devět, ale naložení nějakých tří beden trvalo hodinu a nikdo z bossů české dopravy nedokázal šoférovi poradit. Navíc ten šofér, zrovna jako na potvoru, neznal cestu. Přijeli jsme po dlouhém bloudění objížďkami kolem Chrudimi až někdy k půlnoci, zábava byla v plném proudu, III. cenová skupina odvedla vynikající výkon. Končili jsme po třetí hodině. Děkujeme vytrvalcům, kteří to vydrželi.

V sobotu jsme byli v Pohoří u Dobrušky, je tam dobře vybavený letní parket zastřešený stahovací plachtou. Příjemné místo. Zvuk na podiu byl slušný. Jaký byl na parketu, to jsem neslyšel, a neslyšel to ani Kouťák, protože ještě před koncem podlehl škodlivým vlivům a usnul na mixážním pultu. Žlutey upadnul do mrákotného spánku ještě před začátkem, celou zábavu proležel pod tenkou dekou na siré zemi, ani se nezdržoval rozbalováním karimatky. Luboš spal skoro celý večer: trojnásobné K.O. pro technickou sekci!

19.5.2003

Ve středu jsme byli v Praze v klubu Vagon. Pan pořadatel si posteskl, že jsme na seznam hostí napsali asi 30 lidí. Pokoušel jsem se ho utěšit, že tito naši milí přátelé utratí u baru nejmíň deset tisíc, a podle toho jak to vypadalo na konci, asi to bylo víc.

V pátek jsme byli v Dolní Bělé. Teplota byla nad nulou, ale jen kousek, 4 °C, to je hustota největší. Zdálo se mi, že prší a voda stoupá, že nás zalila nad hlavu a zamrzla, že jsme v ledové výduti a nahoře ční korouhev označující severní pól. Na podiu se objevila pořadatelka plážových plesů v Bezdružicích, budoucí zubní lékařka, a pomáhala nám zlepšit zvuk běsnivým bušením do činelů. Nakonec se zamotala do drátů a povalila klávesovou aparaturu. 700 wattový zesilovač značky Peavey mi spadnul na záda, přepůlil pode mnou židličku z jedenapůlcoulové dubové fošny a hraje dál. Do Rakovníka jsme přijeli o čtvrté ranní, část souboru se odebrala do svých domovů, část přečkala východ slunce pohroužena do posilujícího spánku přímo v autobusu.

V sobotu jsme byli v nenapuštěném bazénu v Hluboké u Kdyně. Na mnohokrát opakované přání pankáčů, kteří však ani neměli číro, jsme vyhlásili, že stejně jako v Americe, tak i v Česku, všechno, co je důležité, začíná na K.

V neděli jsme byli na Slavnosti květů (dříve Blumenfest) v zámecké zahradě ve Valči. Před námi hrála dechovka z Karlových Varů a lavičky pro publikum byly obsazeny babičkami a dědečky a jejich rodiči. Náš původní úmysl začít produkci, ještě než by se stačili rozptýlit, zhatil déšť. Chtěli jsme předstírat, že naše vystoupení je součást Pražského jara, ale asi nám to nikdo nevěřil, tak jsme se prezentovali jako bigbítová skupina ze sousedního města. V prostředí plném barokních soch s klasickými náměty jsme se pak zřekli Apollóna a připojili se otevřeně k průvodu Dionýsovu.

11.5.2003

Galváni by o tom určitě napsal nabitý primární galvanický článek! Ve středu 7.5.2003 jsme byli v Rakovníku na přehlídce Forte 2002, kterou uspořádal už po čtvrté rakovnický týdeník Raport. Podle anketního hlasování čtenářů jsme opět první kapela na okrese! Když zpíval v New Yorku ve čtyřicátých letech Frank Sinatra, krásné dívky uchovávaly jeho šlépěje ve sněhu v ledničkách. Tehdy nebylo u nás ještě tolik ledniček, a krásné dívky dnes vyjadřují svou přízeň oblíbenému interpretu jinak: děkujeme všem, které nám daly svůj hlas. Z vystoupení jsme si odnesli symbolické železné zkroucené„f“a slíbili jsme pořadatelům, že ho budem opatrovat jako nejcennější klenot. Při jednom z předchozích ročníků po pořadatelské skupině Zima zůstalo jejich f v šatně a našel jsem ho pak v kufru od piána. Skupina Zima má letos nové album Elektro, je to pěkně udělané, na doplňujícím videu se třepe nějaký prvok v nálevu pod mikroskopem. Zní to velmi současně a moderně. Po ukončení koncertů jsme s Milanem Zimmermannem ze skupiny Hradní Duo postáli u hojně zásobeného barového pultu do ranního rozbřesku. Byla to důstojná oslava v předvečer státního svátku.

Je máj, od úsměvů k činům!

4.5.2003

V pátek jsme byli ve Strážově na Šumavě místo původně plánovaného mlýna v nedalekých Běšinách. Když jsme ve strážovské sokolovně hráli před měsícem, venku padal dubnový sníh. Tato májová noc už byla vlahá a kouzelná a zahrada sokolovny se stala dějištěm mnohých neodkladných aktů lásky. Poprvé jsme tam byli před dvaceti lety jako Kyklop, vybavuje se mi pár, který tenkrát spadnul na podlahu, odtud máme taky příslušný song. Tenkrát tam tančila generace rodičů dnešních návštěvníků. Fialový klíč ztracený a nalezený před čtrnácti dny se nepodařilo udat, i když jsem ho vyhlásil nejmíň dvakrát.

V sobotu jsme byli v Kramolíně. Letní parket je v opuštěném kamenolomu pod severní strání a je stíněný vysokými stromy. Noc byla chladná, spotřeba nezdravých nápojů vysoká. Přišlo dost lidí, dostavila se i chlumecká peruť. Shozená třičtvrtigallonová láhev skotské přišla k duhu. Muselo se končit ve tři čtvrti na dvanáct kvůli nočnímu klidu v blízké obci. I když jsme vynechali přestávku, na konci dost chyběla reprodukovaná hudba jako tečka za živou produkcí. Při příštím plánování podobných akcí by bylo vhodné nastavit včasnější začátek, protože se nedá odehrát čtyřhodinová taneční zábava, se vším co k tomu patří, když jsou na to přesně čtyři hodiny.

Po knedlíku se zelím
Skáču krokem gazelím
Ve středu 7. 5. budeme jako jedna z kapel na band listu v Rakovníku na autobusovém nádraží v klubu Letiště. Název tohoto nového klubu je takto zvolen zřejmě kvůli zmatení případných vetřelců, protože v Rakovníku je i skutečně letiště, se kterým klub nemá nic společného. Budou tam vyhlášeny výsledky hudební ankety Forte 2002, kterou uspořádaly rakovnické noviny Raport. Skupina Brutus se loni moc krásně umístila, tak jsme zvědavi, jak dopadne letošní hlasování.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska

Předchozí: 04-2003 03-2003 02-2003 01-2003 12-2002 11-2002 10-2002 09-2002 08-2002 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 06-2003