Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
12-2007

Kronika 11-2007

25. 11. 2007

Zmizelá historie v propadlišti

V úterý jsem byli v Praze v Lucerna Baru. Šatny pod podiem jsou rozdělené novými příčkami, staré plakáty z před let, oznamující Brutus z každého nároží, zmizely v propadlišti dějin. Krásné dívky tančily ze tří stran kulatého podia, vzduch začal rychle houstnout. Zábavka se protáhla do čtvrt na dvě. Pak jsme se ještě doobveselovali, nebo něco takového, do nedalekého Rakovníka jsme přijeli v pět ráno.

Poprvé v Příbrami

V pátek jsme byli v Příbrami v klubu Junior. Klub je na odlehlém místě, mimo dohled vždy právo-na-klid-majících obyvatel, je dobře vybaven a hraje se tam pravidelně. U Agip pumpy jsme se zeptali na cestu a koupili jsme čtyři láhve italského vína. Než jsme dojeli ke klubu asi 200 metrů, byla jedna láhev vypitá, druhá otevřená, zbývající jsme vyprázdnili během prvních deseti minut vystoupení. Původně plánovaný čtyřhodinový program s přestávkou se protáhl na pět a půl hodiny bez přestávky. Splnili jsme různá hudební přání. Jarda slavil čtyřicátiny, velmi jsme se obveselili lidovými nápoji od bohatě zásobeného nálevního pultu. Do Rakovníka jsme přijeli v sedm ráno.

Zdar a Nazdar

V sobotu jsme byli v Radnicích, malém městě mezi Plzní a Rakovníkem. Vskutku, u výčepu kromě standardního Gambáče točili i rakovnickou jedenáctku. Krásné dívky tančily na parketu sokolovny z roku 1926. Zdar a Nazdar. Obveselení bylo všeobecné, jak je v kraji zvykem. U nápisu Zákaz vynášení skla váhal na konci návštěvník s brýlemi. „Vynes je v zubech, na zubní sklovinu se to snad nevztahuje,“ radil mu jiný.

18. 11. 2007

Žluté žárovky

V pátek jsme jsme byli v Žatci. V kulturním domě železničářů mají od roku 1990 žluté žárovky. Tenkrát jsem je doma nabarvil, a protože pro iluminaci na stojanech od mikrofonů byly příliš jasné, našroubovali jsme je tam do lampiček na zdi. Zábavička byla vydařená, lidí přišlo tak polovic, co chodí na diskotéku, tržba u nálevního pultu byla ale větší. Krásné dívky dělaly smyslné pohyby na stolech i na podiu. Nakonec jsme si pustili hymnu a připili si rundou panáků na státní svátek.

Zpátky do klece

V sobotu jsme byli v Holýšově. Lidí bylo málo na tak velký sál. Bylo výročí svobody, státní svátek. Nejlepší na té době, do které jsem se narodil a žil v ní přes čtyřicet let, bylo, že skončila. Pak byl velkolepý porevoluční mejdan na začátku devadesátých. Bude asi dlouho trvat, než se státní svátek stane i svátkem národním - teď jsem četl na Neviditelném psu, že podle průzkumu veřejného mínění skoro polovina oplakává staré časy. Inu, i u zvířat to bývá, že se vrátí do klece. Podle vědecko-psychologického bádání se zjistilo, že pro pocit štěstí potřebujeme vidět, že soused je na tom hůř. Tak tohle vidět za minulého režimu opravdu nebyl problém.

11. 11. 2007

Alfa kroužení

Ve středu jsme byli v Plzni v Alfě. Začali a skončili jsme postáním u barového pultu. Mezi tím byl příjemný večírek, jaký se dá čekat uprostřed stále obveselené Plzně. Alfa samci kroužili kolem alfa samic a naopak. Jsou z toho fotky a další fotky. Přišel se zeptat Jiří Sláma z vydavatelství AVIK, jak jsme na tom s přípravou k reedici druhého alba Mám horečku - ještě chceme vyhledat živé nahrávky z roku 1980 a vybrat pár současných živáků pro bonusovou část.

Není zajíc toho, kdo ho uloví

V pátek jsme byli v Chomutově. Zábavka byla velmi kultivovaná, a to i po přestávce. Na otázku, kdo pamatuje Cirgus, se zvedl les rukou. Tam jsme byli naposled v únoru 2001. Na začátku devadesátých jsme hrávali v Klubu železničářů, v Armáďáku, v Zahradní, taky by se asi pár rukou zvedlo. Návštěvníkovi, který skoro celou dobu tančil před podiem, jsme blahopřáli k sedmdesátým narozeninám. Připomněli jsme si chomutovskou kapelu Plus naši, jejíž songy Dlažební kostka a Mně je to jedno jsme na CD natočili my. „Není zajíc toho, kdo ho uloví, ale toho, kdo ho sní.“ Pěkný čas rychle ubíhal, po několika přídavkových standardech jsme se dostali k jedné hodině, kdy bylo třeba končit.

Martin a jeho bílý kůň

V sobotu jsme byli v Plesné. Na bochovském vršku jsme se poprvé prošli v letošním sněhu. Klub v Plesné po několika letech disko začíná pořádat živá vystoupení, my jsme tam byli po druhé. Nálada z brutobusu, kde jsme poslouchali americkou garážovou skupinu The Lyres a ochutnávali bílé žernosecké a červené roudnické, byla skvělá. Svatý Martin právě proháněl hodně bílého koně poklusem a místy i tryskem. V takovém počasí se na cestu vydá jen opravdu odhodlaný rocker. Návštěvníků nepřišlo snad ani sto. Všechny to bavilo, i pana pořadatele, domluvili jsme, že to tam zopakujeme napřesrok v trochu příznivějším čase, snad už v říjnu.

4. 11. 2007

Hřích není zločin

Ve středu jsme byli v Retro Music Hall v Praze. Klub v suterénu mnohaposchoďového řadového domu na začátku Francouzské ulice hned u náměstí Míru je dobře přizpůsobený pro koncerty, na kterých se sedí, stojí nebo tančí a popíjí. Nevím, proč podnik má v názvu retro. Retro, to je verneovka nafilmovaná jako rytina. Tady hrajou současné kapely domácí i zahraniční. Koncerty se snímají videokamerami, zatím nejsou živě streamovány do celosvětové sítě. Kouzlo místa působící už od chodby před šatnou dokázali provozovatelé využít a umocnit světelnými a video efekty. Přišel Zbyněk i Michal, tak jsme byli v silné sestavě. Ve vzduchu bylo cítit smažené bifteky, ale možná to byla aromatizovaná náplň dýmotvorných přístrojů. Obveselení bylo všeobecné. Obveselení je hřích, který nesmí být stavěn na roveň zločinu.

Náhoda by to spravila

V pátek jsme byli v Mladoticích. Nikdy předtím jsme tam nehráli, jezdí se tam na vandry, je to výchozí vlaková stanice pro cesty do Potvorova a na Rabštejn. Nízký sál je sloupy rozdělen na dvě části, v jedné je nálevní pult, ve druhé malé podium. Tak malé, že jsme to raději rozbalili na parketu před podiem. Přišlo správné publikum, plzeňská zvěř. Nechyběli ani pamětníci osmdesátých let. Přidávaly se klasické songy, trochu se to protáhlo. Navrhli jsme založit politickou stranu náhody. O funkcích by se rozhodovalo házením mincí nebo kostkou. Taková strana by určitě vyhrála volby, protože na náhodu věří většina - a navíc náhodný výběr je nejsilnější princip ve vývoji všeho živého. Slíbili jsme, že až vyhrajem volby, obnovíme přímé vlakové spojení Rakovník-Mladotice, které je už léta suplované autobusy kvůli spadlému mostu u Trojan.

Umějí se pobavit

V sobotu jsme byli ve Chvalšinách. Vyjeli jsme z Rakovníka už ve dvě, cesta byla veselá. Kulturní dům ve Chvalšinách je velký a pěkný, s dobrou akustikou. Chvilku trvalo, než se povedlo zapojit odposlechy, musela se dvakrát opakovat zvuková zkouška. Hrálo a tančilo se pak bez přestávky. Veselá společnost se pak ještě dlouho soustředila kolem nálevního pultu, Jihočeši se umějí pobavit.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska