Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
01-2008

Kronika 12-2007

31. 12. 2007

Kde se to naučily?

V pátek 21. prosince jsme byli v Dobroměřicích. „Kde se to ta paní naučila?“ ptala se před lety malá Evička Křížanovská, když na tržišti poprvé zaslechla vietnamštinu. Krásné dívky dělaly ladné a svůdné pohyby. Kde jen se to naučily? Zvuk na podiu byl křišťálový. Dostali jsme jako pozdrav a vánoční dar několik lahví červeného z Chomutova. Příští zábavku nad Ohří si dáme už v lednu v Kadani a pak v květnu ve Velichově a hned následující večer v Lounech na Bahně.

Bezedný bazén

V sobotu jsme byli ve Strážově. Bylo to jako obvykle milé pošumavské pobavení. Obveselení bylo všeobecné, konec si vůbec nepamatuju. Zpáteční cesta po zastávce u pumpy a nákupu fastfoodů a vína měla prvky happeningu. Skupina Brutus je bezedný bazén! Upustil jsem na podlahu autobusu láhev s bílým vínem, urazilo se hrdlo, obsah jsme vypili bez cezení.

Žárovičky a žárovky

V úterý o Božím hodu jsme byli v Chrášťanech u Rakovníka. Pořadatel Hůlkis vystrojil na podiu vánoční strom ozdobami a elektrickými svíčkami a nachystal dlouhý stůl s občerstveném pro účinkující. Nejprve zahrála kralupská skupina Vlasatý žárovky, měli nachystanou i premiérovou koledu. Pak jsme hráli my, nejspíš naposledy v tomto sále. Sjeli se příznivci z blízkého i vzdáleného okolí. Článek v kulturní rubrice od Plazíka je na iPeruc.cz. Tradiční pyžamový ples bude letos v Lubné.

Foto: Richard Novák

Dvakrát do roka poštou

Cestovní plán na první pololetí 2008 s obrázkem od Lucky Zemanové vytiskla ofsetem na matné křídě tiskárna Kartex v Braškově. Vůni čerstvé barvy a radost nad novým tiskem o vánocích zažívám už dvacet pět let. Sítotiskové barvy, kterými jsem tisknul za komunismu, voněly jinak - zkoušel jsem tehdy kromě jiného i zahuštěný a opětovně petrolejem zředěný email Industrol. Jednou možná pošlu ty vůně na web, třeba přes stp (smell transfer protocol). Přes osm tisíc kartiček jsme o Silvestra ještě za starou cenu podali na poštu.

16. 12. 2007

Původně chtěla být alkoholikem

Ve čtvrtek jsme byli v Praze v klubu Vagon. Sešlo se publikum z Prahy i z jiných míst. „Každá kapela má takové groupies, jaké si zaslouží,“ řekl jsem moderátorce Brutus fóra Jarče, která přijela z Plzně. „Původně jsem chtěla být alkoholik, a teď jsem groupie,“ odpověděla. Večer měl rychlý spád. Kamerka nad podiem něco snímala, nahrávku jsme dostali, ještě jsem ji neviděl. Jak fungovalo vysílání do internetu, nevím, doma se mi nahrály jen dvě minuty před začátkem.

Já nemám nohy

V pátek jsme byli ve Vroutku. Z inventáře chyběly nohy od piána a kabel pro rozvod motorového proudu. Zapomněli jsme to na předešlých štacích, volali jsme tam, nic se neztratilo. Zašel jsem za pořadatelem a poprosil ho, aby sehnal náhradní rozvod s jističem. To se vyplatilo, hned dvě části aparatury měly zkrat, takže se postupně podařilo vyřadit všechny zásuvky na podiu jištěné tavnými pojistkami. Zábavička byla pěkná, z publika přicházelo hodně obveselujících nápojů. Ani jsem nepostřehl, že Já nemám nohy v Dlažební kostce zpívám sólo. Od stojánku pod basovou bednu, na kterém jsem měl provizorně postavené piáno, mám kolena samou modřinu.

Kuřata z popelnice

V sobotu jsme byli ve Svatém Poli. Stavěli jsme se předtím v Obořišti u Chlastašky na kuřata pečená v upravené popelnici. Prcínek předváděl finty na kulečníku, které se naučil na vojně. Sál ve Svatém Poli je pěkný, hospoda má obsáhlý jídelní lístek, nálevní pult je dobře zásoben. V poslední době se tam hraje pravidelně. Žlutey objel oba podniky se zapomenutým vybavením a nohy i kabel dovezl. Zábavka se pěkně rozproudila, protáhli jsme ji do dvou. Vypilo se mnoho vína a taky trochu nezdravých nápojů. Návštěvník, který chtěl svézt autobusem, nemohl si vzpomenout, kam jede, a spadl na podlahu, vystoupil u pumpy za Dobříší.

9. 12. 2007

Stanovisko nezúčastněného pozorovatele

V pátek jsme byli v Mirovicích v městském kulturním domě. „Jak to, že sál není narvaný, jak to pamatuju, když jsem na vás byl před deseti lety?“ ptal se jeden z návštěvníků. „Nu to se nediv, kdyby každý chodil jako ty, jen jednou za deset let, tak by to bylo daleko horší,“ odpověděl Franta. Akustika v sále i na podiu je tam nadprůměrně dobrá, dost jsme se pobavili i obveselili. Na zpáteční cestě jsme u pumpy doplnili zásoby vína, a nic nám nechybělo.

Na zdar

V sobotu jsme byli ve Slaném v sokolovně ve Kvíčku. Na podlaze chodby starobylá mozaika se sokolským znakem vítá příchozí nápisem Na zdar. Historie tam dýchá z každé židle, ze smaltovaných štítků, kterými jsou židle očíslovány. V sále a na podiu sálala do červena rozpálená kamna. Zvuk byl na tak starý sál bez utlumeného stropu překvapivě dobrý. Přišla i mládež v letech, kdy už krabicák za třicet korun se nepovažuje za docela dobré víno. V jednu nikdo nepociťoval potřebu jít domů. Některé nápoje z nálevního pultu byly zcela spotřebovány a zábava se protáhla do dvou.

2. 12. 2007

Tom Tom Babylon

V pátek jsme byli v Lidovém domě v Praze Kbely v Toužimské ulici. Jeli jsme tam přes Kralupy, je to odtud kousek. Divné se nám to začalo zdát, když nás navigační krabička Tom Tom zavedla na hradeckou dálnici. Možná zná nějakou kouzelnou trasu, jak tam dojet z druhé strany přes Vinoř? Inu, trochu jsme se po západu slunce projeli kolem Prahy. A prohlédli si, jak vypadá Toušická ulice v Újezdě nad Lesy. Okamžiky z té cesty se mi pak jako záběry z psychedelického filmu vybavovaly po celý večer. Zábavička byla kultivovaná, dvě půl hodiny stačilo tak akorát na rozjezd, a byl konec. Když jsme sbalili nástroje, u baru už zavírali. Tanečnice, které dělaly kroutivé pohyby před podiem, jsme pak brutobusem odvezli do Prahy.

Živo na Šumavě do rána

V sobotu jsme byli v Dlažově. Ve srovnání s klubem ve Kbelích působí bigbítová hospoda strohým dojmem. V šatně tam ale mají kanape a měli tam všechno k přípravě kávy. Lukáš ten večer pracoval na jiném místě. Pepa pečlivě nastavil aparaturu a nazvučel všechny nástroje, pak něco začalo nahoukávat na hloubkách. Než jsme zjistili, jak to odstranit, vyzkoušeli jsme všechno možné i nemožné - stačilo sundat PA bedny z jeviště - uplynulo 40 minut. Pak propukla pošumavská zábava. Plnili jsme hudební přání z lístečků, z odposlechů na jevišti nebylo rozumět ohlašování, tak jsme pár songů přidali vlastně omylem. Končili jsme ve tři čtvrtě na tři, v obveselování se pokračovalo bubnováním na židle a prázdné láhve skoro do čtyř. Když jsme podnik opouštěli, hučelo to tam pořád jak v úle. Na zpáteční cestě jsme ještě absolvovali dvě pumpy, do Rakovníka jsme přijeli v půl osmé.

Trsátko z Norska

Rozšířená je řada suvenýrů, Václav pořídil firemní trsátka s potiskem. Potištěné paličky k bubnům už máme několik let.
trsatko

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska