Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
09-2007

Kronika 8-2007

26. 8. 2007

Kolín koulí

V pátek jsme byli na pouti v Kolíně. Hrálo se v pěkném sále Starých lázní. Noc byla horká, téměř nedýchatelno, asi taky proto moc lidí na sál nespěchalo. Končilo se v půl třetí, kolotoče se dávno zastavily, v dolním sále ještě duněla diskotéka.

Nabroušeno od Krocana

V sobotu jsme byli na Ostrově v Příchovicích. V roce 1991 jsme tam poprvé vybalili čerstvě vylisované LP Třikrát denně akt. Pak jsme tam hráli ještě dva roky a od té doby jsme tam nebyli. Cestou přes Plzeň jsme zajeli na Borech do mekáče a nakoupili pro každého jednu krabičku mexických plněných papriček chillitos. Hledalo se, jak zapnout zásuvky, aby zesilovače nebručely, začali jsme se zpožděním. Podle prospektu pořadatele se tam hraje do rána. „Když uděláme přestávku, a půjdem k okýnku, tak začnem znovu hrát o půlnoci a skončíme ve dvě. Nebude vám to vadit?“ „Nééé!“ U okýnka fronta, Čenda se prodral alespoň pro litrovku rumu. Krásné dívky tančily, silní mužové stavěli komíny z kelímků, zábavka byla dost hustá, tak jsme to natáhli do tří. Cestou zpátky přes Plzeň jsme doplnili zásoby vína v pumpě Esso, uvědomili jsme si, že se blíží šestá, otvíračka mekáče na Borských polích, vrátili jsme se a koupili papričky ještě jednou. Snědl jsem ještě dvě krabičky. Velebili jsme zakladatele mekáčů Kroce, „to nebyl Kroc, to byl přímo Krocan“, volal Malý Prcínek. Další krabičku papriček jsem si dal ještě teď večer v mekáči na Kladně.

23. 8. 2007

První část oslavy 40 let

V Praze v Lucbáru se slavilo 40 let kapely. Děkujem TVSMITHOVI, který přiletěl z Londýna, a vůbec všem, kteří přišli. Linky na obrázky jsou ve fotogalerii. Klipy (1) (2) (3) dal na web OK1DUB.cz. V kanále čt24 udělali s námi krátký rozhovor: Události v kultuře 24. 8. 20:04. Na místě natáčela internetová televize stream.cz, uvidí se, co z toho vzejde.

20. 8. 2007

Všechny vnitřnostě

Jsou kapely, které do toho dávají srdce. Skupina Brutus do toho dává i játra!

V pátek jsme byli ve Zvoleněvsi. Hrálo se bez přestávky, na dvoře sokolovny se končí o půlnoci. Zábavka v příjemném prostředí byla fajnová.

V sobotu jsme byli v Hostomicích. Střecha, pod kterou se dřív hrálo, je skoro zřícená. Podium stojí na druhé straně dvora než zastřešené sezení a výčepní stůl. Udělali jsme přestávku a dost jsme se obveselili. Končilo se ve dvě, pak se v obveselování pokračovalo, s nakládkou do autobusu se začalo až po páté hodině. Lukáš s Václavem a Ivanem odjeli autem rovnou na festival do Trutnova.

V neděli jel do Trutnova celý autobus. Stan, kde jsme hráli, byl asi tak pro 150 lidí. Ve vzduchu byl kromě obvyklých vůní ještě kouř z pojízdných udíren. Začínali jsme až v jedenáct, před námi hrálo Milo. Mělo se končit ve dvě, trochu se to protáhlo, skoro do tří. Přidal se Michal, pěkně jsme se pobavili, ale moc si z toho nepamatuju.

17. 8. 2007

Rovnou na cíl

Pan pořadatel otevřel U šesti strun, tak jako dřív. Právě přestalo pršet a od borské věznice až po pivovar se nad městem rozklenula trojnásobná duha. Pak proběhlo kompletní a úplně zbombardování Plzně. Jaké jsou tři základní polohy ležícího střelce? Vstoje, vleže, vkleče? Ne, napříč, podél, naznak! Plzeň je úplně jiné město než ostatní města. V ostatních městech se sousedé musejí vzájemně podporovat, v Plzni se musejí vzájemně podpírat!

12. 8. 2007

Morálka upadá

Festival Letnice ve Vlčí Hoře, který máme v tištěné verzi cestovního plánu, se posunul o týden, tak jsme uvolněný termín využili na zábavku v Lounech. Večer byl vlhký, skoro všude pršelo, ale letnímu parketu se déšť vyhnul. Všichni z kapely byli pohublí po nějaké lehčí formě úplavice. Nepovedlo se vylučovací metodou určit, po čem mohla nemoc propuknout, jestli po klobásách, uzeném, pivu, nebo ještě něčem jiném. Nedostali jsme to jen Luboš, Vladěna a já, v podezření byly klobásy, tu Luboš neměl, ale já ji měl, tak to padlo. Vladěna měl všecko, ale zapil tak velkým počtem panáků, že byl úplně zdesinfikovaný. Nu, hlavně že je to pryč. Po ostýchavém začátku se zábava slušně rozproudila. Pořadatel Bohouš sáhl do sklepa pro pár lahví červeného a oznámil, že nazítří pojede do Pocinovic, aby si zábavu užil celou, bez starostí o podnik. Při zpáteční cestě se s námi autobusem kousek svezly dvě stopařky, mladé cikánky, zažebraly o peníze, dali jsme jim hrst drobných. Morálka upadá, dřív se prostitutky muzikanta nesnažily pumpnout, vydělává stejně těžce. Do Rakovníka jsme přijeli v pět.

Slavnost na náměstí

Moc jsme toho nenaspali, v půl desáté jsme už seděli v Lukášově dodávce a mířili s krátkou zastávkou v Matouškově vinotéce v Blahoticích do Vrchlabí. Přijeli jsme po poledni, pivní slavnost vypadala jako jeden velký oběd z mas a uzenin. Podium bylo oddělené od publika, typické dnešní koncertní uspořádání, na zábavu pro pár set lidí asi přehnané. Krásná maminka odvolala prcka, který se zvědavě nalepil na zábrany. Postupně se na parket před podiem odvázalo stále víc tanečníků. Mnoho rockových příznivců nepochybně dalo přednost současně probíhajícímu krkonošskému festivalu Keltská noc. Návštěvníci z Třince se ptali, na kterou další akci mají přijet do Čech, když na Moravě hrajem tak málo. Ať vyberu nějakou, kde to bude nejlepší. Prohlížím cestovní plán, které štace mám předem diskriminovat, ale to přece nemůžu, to by bylo jak Sofiina volba, všechny budou stejně dobré. Slavnost na náměstí je příležitostí, jak zahrát pro ty, co znají hudbu jen z cedéček, co na taneční parkety nebo do klubů nechodí, pro důchodce, děti a politiky. Repertoár jsme nicméně přizpůsobili názvu akce. Od pořadatelů jsme dostali dárek, pár lahví konopného piva, schovali jsme něco pro technickou sekci stavějící zatím aparaturu v Pocinovicích. Když jsme odjížděli z Vrchlabí, spustil prudký liják.

Koláče nebyly

Do Pocinovic jsme přijeli po půl osmé, aparatura na plácku u hřiště už hrála. Všechno se chystalo na déšť. Lidí přišlo dost, ale přece jen ne tolik, jako když to na déšť přímo nevypadá. Vydrželo to až do půl jedné, pak se tančilo v dešti. O přestávku jsme pouštěli klasické dechovky orchestru R. A. Dvorského, večer byl zasvěcen chodským slavnostem, z valčíku s jednou krásnou tanečnicí se mi zatočila hlava. Koláče nebyly, podobně jako loni. Dosti jsme se obveselili, zábava se protáhla do dvou. S Bohoušem z Loun jsme si vyměnili láhve červeného, Lukáš s dodávkou zůstal po celodenní jízdě odpočívat na místě, autobus s krátkým zdržením u lochotínské pumpy dorazil do Rakovníka v sedm.

5. 8. 2007

Kytara je víc než Ferrari

V pátek jsme byli v Čižicích. Čižické hudební léto Čihule má dlouhou tradici, poprvé jsme tam byli někdy před dvaceti lety. Celkem libová zábavička se po přestávce začala moc pěkně rozjíždět. Z toho, co se pak dělo, si nevzpomínám na nic. Prokleté okénko mají v Čižicích na zadní straně pod podiem. Chvíli jsme odolávali, pak jsme podlehli. Byl tam klávesák z chrámového sboru z Třeboně, jezdí po celém světě, vzpomínal na staré časy (1984), kdy mi jednou půjčil piáno. Popisoval nástroje, které má teď. „Žádné klávesy nenatáhnou tolik ženskejch, jako kytara,“ posteskl si, „ kytara je víc než Ferrari.“ Končilo se ve tři, parket byl stále plný.

Ohňostroj raději o přestávku

V sobotu jsme byli v Příčovech. Areál byl pokryt novým asfaltovým kobercem, pořadatelé pozvali pouťovou střelnici a řetízkový kolotoč. Trochu byly problémy s aparaturou, bedna, která minulý týden v Plasích byla ještě v pořádku, najednou nehrála. Pak přestal fungovat síťový stabilizátor v efektovce a digitální mixážní pult se začal chovat nepředvídatelně. Zatímco Lukáš resetoval a znovu nastavoval pult, někteří členové souboru ochutnávali konopný likér z lahvičky, která tam kolovala. Kolotoč se točil, dívky mávaly papírovými růžemi, zábava byla pěkná. Ohňostroj pořadatelé odpálili o přestávku, a to správně učinili, protože i tady se končilo ve tři, když už začínalo svítat.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska