Brutus - CD Třikrát denně akt příhody z natáčení

Natáčení ve studiu bude vždycky velkým snem každého muzikanta, protože právě tady dostává možnost převést a zaznamenat na „věčnost“ to, co jiní kumštýři (fotografové, kreslíři, grafici nebo sochaři) běžně za sebou nechávají – t. j. otisk svého ega.

O to větší pocit je z natáčení první desky. Skupina Brutus tuto šanci dostala až v éře kulturní svobody. Vlastně úplně první studiový demozáznam asi pěti skladeb se uskutečnil ve studiu Budíkov u Martina Kratochvíla s Frantou Franclem za mixážním pultem koncem prosince 1982, v době, kdy dostat nahrávky takovéto kapely na desku bylo, bohužel, nemožné. Premiérové nahrávání se uskutečnilo v Brně 2. – 12. 4. 1991 ve studiu AudioLine, které se později ještě mnohokrát stalo útočištěm Brutusu při pořizování dalších nahrávek.

Seznámení s osazenstvem studia Láďou Holkem a Romanem Ježem má na svědomí nakladatel a vydavatel prvního vydání této desky (úplně prvně jako vinyl) Pavel Škarýd ze Žatce, který kdesi objevil, že tito kluci dělají bezva živáky. On, mající zkušenosti s undergroundovou vlastní kapelou včetně vydání několika podobně zaměřených kazet a vinylu, chtěl s námi něco vydat; poněvadž mu bylo známo, že naší nejsilnější zbraní je autentické živé hraní, proto řekl, ať s těmito lidmi něco nahrajeme a pak se uvidí. Skutečně 23. 2. a 24. 2. 1991 v Červeném Poříčí a v Horní Bříze byla zaznamenána dvě hodně živá vystoupení Brutusu, která po určité selekci se měla stát základem pro live album Pro váš tanec. Počátkem března toho roku se tomu již ve zmíněném studiu stalo. Paradoxem zůstává, že tento materiál, tehdy ve vlastnictví kapely, Pavel Škarýd nikdy nevydal a s drobnými úpravami ho realizoval MONITOR-EMI na labelu Reflex jako nosič s názvem Somráci – live v roce 1993.

Fluidum studia AudioLine bylo tak silné, že při březnové návštěvě si Sáša Pleska při odchodu na oběd povzdechl, že Honza Mum Porubčan přeci jindy to kytarové sólo zahraje lépe než zrovna se mu povedlo na živém záznamu. A tak vznikl nápad, natočit taky studiové album. Události potom dostaly rychlý spád. Po příjezdu z Brna jsem kontaktoval Pavla Škarýda, který souhlasil s tím, že studiové album vydá a my je natočíme podle již dávno Sášou nachystaných podkladů, někdy z roku 1986. Pavel za tím účelem svoji vydavatelskou firmu po naší intervenci překřtil z FECAL RECORDS na FAST FORWARD RECORDS a snad se i mírně u banky zadlužil, aby mohl při vydání a distribuci udělat vše potřebné.

Příjezdy i odjezdy na nahrávání do Brna byly vždycky kouzelné. Použili jsme vlak, linkový autobus, někdo autostop, auta Čendy Monharta s vozíkem a tráboše Franty Matějovského. Pan nakladatel sám vezl autem Sášovo piáno. Celá kapela se najednou ve studiu tenkrát vlastně snad ani nesešla. Nebylo to tím, že by se do něho nevešla, ale systémem natáčení. Nahrávaly se hudební základy a to každý sám s doprovodným demo hraním. První se natočily bicí, pak basa, piáno, kytara, sax a zpěvy. Tento postupný jednotlivý způsob hraní jsme již v budoucnu nikdy neopakovali. Základy se potom vytvořily s rytmikou a piánem, případně doprovodnou kytarou. Při nahrávání základů se naše vzájemné sympatie se zvukovými mistry teprve rodily. Určitě hodně napomohlo k prolomení počáteční bariéry ostychu i to, že při prvních taktech první demo skladby pianistovi hned spadla z hlavy bílá čepice, jak zarputile a vehementně se pustil do hraní. Hoši za mixážním pultem okamžitě pochopili, o co půjde. To už měli zkušenost z únorového live záznamu ze západních Čech včetně přenocování a následného vytopení hotelu vodou v Přešticích.

Samo nahrávání probíhalo jako po másle. Vždyť s sebou jsme měli dva sudy s krušovickou dvanáctkou, a žízeň byla tehdá tak veliká, že i dva ryzí Moraváci, jakými Láďa s Romanem jsou, spokojeně usrkávali zlatavý mok. Jindy zase hostitelé nás zavedli chutnat víno, případně slivovicu. To se druhý den začínalo točit vždy o něco později. Ubytovací problémy nebyly žádné. Kluci nás nechávali přespat přímo ve studiu mezi nástroji a drahými aparáty ve spacácích. Sociální zázemí studio od prvopočátku mělo na solidní úrovni, tak ani o nezbytnou hygienu nebo silné kávy nebyla nouze.

Točit začala čtveřice Milan Křížanovský, Honza Porubčan, Sáša Pleska a Vláďa Hasal. Ta byla záhy posilněna o Frantu Matějovského a jeho ságo. Pak již nebyl problém v této silné sestavě vyrazit ještě do ulic nočního Brna třeba na koncert, do hospůdky, projít cikánskou čtvrtí Dornych, navštívit nóbl non-stop bufet naproti nádraží, kde by peněženku pevně držel i zápasník Frištenský. Po dokončení hudebních základů se osazenstvo kapely ve studiu mírně obměnilo. Přijeli zpěváci Milan Štelcl a Jan Čeněk Monhart. Spolu se Sášou nazpívali takřka vše, co na desce je. Vzpomínám si, že přímo ve studiu jsme s Čendou upravovali a dopisovali text písně Hledám dívku a i na to, jak Sáša Honzovi vsunul mezi struny kytáry toaletní papír na jedno sólo do písničky Včera zašel jsem na dízu. Michal Cerman se podílel zejména na titulní písni Třikrát denně akt a znělce Kdo na to má. Když jsem přijel po pár dnech zpět do Brna na míchačku jednotlivých nahraných stop a kluci mi hrdě přehrávali již hotové věci, tak jsem konstatoval při poslechu sugestivního Štelclova srandovně vážného podání písně První polibek, že kritika při tom překousne vzteky tužku. Jak čas ukázal, nejenom překousla, ale i spolkla.

Ve studiu tenkrát ještě nefungoval jindy velmi oblíbený sklípek, kde nápoje mají vždy správnou teplotu, ani zadní odpočívací místnost. Bazén na zahradě se rodil pouze v hlavách majitelů včetně zahradních úprav a zbudování místnosti s pověstnou skleněnou deskou (akváriem), která odděluje režii od pracovny (nebo taky katovny, jak chcete) bylo dalším snem a cílem. Co nechybělo nikdy? Solidní technické vybavení, profesionální přístup, dobrá nálada a vlídné zacházení, které působení všech kapel zde dovedlo ke zdárnému konci. Ne nadarmo zdejších služeb využily kapely Psí vojáci, Iva Bittová, Dunaj, Titanic, Zuby nehty a mnoho dalších, protože vyjmenovat všechny nedovedu a na někoho bych určitě zapomněl.

Při pozdějších natáčeních, kdy jsme již spali v hotelích, točili převážně dlouho do nocí, to už i bufet naproti nádraží byl zcela jinej, město Brno zkrásnělo, přibylo mnoho pěkných obchodů i studio se ještě více zmodernizovalo a vše dospělo, vlastně i kapela, co tam stála a hrála, sice stejná, ale trochu jiná, tak se mi vždy vracela vzpomínka na to poprvé...

Vláďa Hasal